Kryštof Kočtář | Články / Reporty | 15.03.2024
Ačkoli bylo podium spoře oděno zprvu triem a posléze duem muzikantů, prostor Kabinetu Múz v obou případech štědře zaplnila pestrá mnohočetnost zvuků. Za pomocí loopingu totiž jak brněnští Kochlea, tak berlínští hackedepicciotto postupně splétali jednotlivé zvukové linky do mnoha pevných provazců větvících se hypnoticky napříč sálem. A přestože byla tkaniva z rozdílných materiálů co do žánru i atmosféry, v obou případech svedla příjemně obtočit a zamotat hlavu.
Instrumentální set trojčlenné kapely Kochlea stál na kooperaci saxofonu, bicích a baskytary. Zvuku dominovaly salvy odrážejících se ozvěn, které ruku v ruce s postupně přicházejícími lidmi prosycovaly sál. Spíše abstraktnějším a zastřeným plochám přemosťujícím do snových dálek sekundovaly úderné a přímočaré pasáže. Ty pak působily jako závěry dobře vypointovaných historek. Jejich intenzitu způsobilo pečlivé budování vhodného odrazového můstku, z nějž jsme byli vždy vymrštěni až nad oblaka snového oparu a paradoxně tak vráceni nohama na zem. V těchto chytlavých pasážích dali Kochlea vzpomenout některých momentů z alba A Talayapa project maďarských Trottel, kteří rovněž dokázali, nakolik mohou saxofon, bicí a basa generovat energii nabíjející a živelnou.
Jak název napovídá, projekt hackedepicciotto představuje Alexandera Hackeho, známého především z role basáka v Einstürzende Neubauten, a jeho manželky Danielle de Picciotto, umělkyně spolupracující v minulosti například s The Tiger Lillies či Tomahawk. Na aktuálním turné se dopravují pouze vlaky, a to i přes diskomfort spojený s četností zavazadel. Během koncertu se totiž v rukou páru prostřídaly housle, niněra, citera, perkuse či basová kytara. Největším překvapením byl Hackeho hrdelní zpěv natolik umný a „autentický“, až jsem jej na studiových albech mylně pokládal za vysamplovaný.
Právě touto vokální technikou Hacke set započal. Po zvukové stránce v něm duo – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin pocházejících z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu. Rituál byl tedy inscenován jak skrze užití mj. prvků irské lidové hudby, tak taneční elektroniky. K nejpůsobivějším pasážím pak patřily ty spíše uniformní, rituálně vtahující – například Hackeho procítěné bubnování za doprovodu atmosférického ječení houslí de Picciotto a dunění loopované basy ve druhém plánu.
Ze dna spirály cyklických a multiplikovaných melodií byla cesta dlouhá, set hackedepicciotto trval zhruba devadesát minut, nicméně průvodci působili mile a starostlivě. Jednotlivé skladby věnovali svým přátelům či rodičům a jaksi familiárně pak po koncertu působil i Hacke, když se pohyboval v Kabinetu Múz a bezstarostně si u toho prozpěvoval. O to víc se člověk těší na turné Einstürzende Neubauten, které proběhne na podzim.
Hackedepicciotto (de) + Kochlea
13. 3. 2024 Kabinet múz, Brno
foto © Jan Svora
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.