Jakub Béreš | Články / Reporty | 21.03.2017
Přestože aktuální druhá deska Everybody’s Heart Is Broken Now švédského dua Niki and the Dove není vyloženě špatná, netěší se takové oblibě jako pět let starý debut Instinct, který namísto oprašování retro osmdesátkového kýče a vytěžování žvýkačkové popkultury přinesl aktuální electropop se silnými refrény a originálními nápady. O to větším překvapením bylo, že se kapela rozhodla nezahrát z ní ani jeden song. Tedy kromě singlu DJ Ease My Mind, z něhož zbyl po koncertní úpravě jen motiv a útržek refrénu.
Italským předskokanům Aftersalsa se stala ta nejhorší věc, zvukař nezvládl svou práci. Jejich sound těžící z rozverného indie popu i údernějšího electropopu ve stylu posledních Moderat se proměnil v neposlouchatelnou hmotu, před kterou vás nezachránily ani špunty. Začínající kapela neoplývala originalitou, díky rozmazaným projekcím jsem navíc měl chvílemi pocit, že namísto očekávaného koncertu jsem zabloudil na studentský festival. Na druhou stranu se Aftersalse nedal upřít zápal i přiměřená snaživost, která se vyplatila v posledních dvou skladbách, kdy už zvuk netrhal uši.
Když přišli Malin Dahlström a Gustaf Karlöf na stage, v sálu bylo deset lidí, ale fanoušci se briskně vraceli z baru už během první písně, aby kapele vrátili všechnu pozitivní energii, kterou vyzařovala. Atmosféře neubral ani fakt, že v ten večer do Akropole dorazila zhruba stovka lidí. Člověk zažije v malých klubech silné napojení na hudebníky, takhle přátelský koncert je ale i mezi menšími akcemi raritou.
Žena za mikrofonem, muž za laptopem - tenhle stereotyp elektropopových skupin Niki and the Dove nabourali přizváním doprovodné kapely. Bohužel jim v půli show dali zbytečně moc prostoru a neustálá sóla zpomalovala tempo, které udávala excentrická zpěvačka se silným hlasem. Závěrečné část ovšem neměla chybu. Melancholicky laděné nové singly dostaly tanečnější nádech a společně s přiměřeně barvotiskovými retro projekcemi zafungovaly, jak měly. Sice jsem neslyšel ani jednu svoji oblíbenou skladbu, ale o zklamání není žádná řeč.
Niki and the Dove (se) + Aftersalsa (it)
17.3. 2017 Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.