Martin Řezníček | Články / Reporty | 24.10.2016
Čtvrteční večery mají specifické kouzlo. Únava stupňující se od pondělí přechází v příjemné hučení v hlavě a vidina pátečního odpoledne je lákavá jako vůně pekárny, okolo které člověk denně chodí na tramvaj. Pro někoho ideální čas přepnout na autopilota a usnout u sledování krimisérie nebo třístého dílu soap opery; ne tak pro zaplněný sál Divadla Archa, netrpělivě očekávající dvě silná vystoupení dvou slovenských žen – zpěvačky Shiny (z kapely Longital) a písničkářky Katarzie. Obě spojuje nejen jazyk, krajina původu a vydavatelství Slnko records, ale i dvě nově vydaná alba, která byla v Arše pokřtěna.
Večer otevřeli Longital. Shina přikráčela na jeviště ve škrabošce – tajemná – zápěstí ovázané šátky. Tanec, připomínající strom chvějící se ve větru, zhmotňoval vše, co pro zpěvačku představuje album Divoko: „Ve mně slovo ,divoko‘ představuje spíš cosi bez zábran, bez předsudků. Bez toho, co by člověk měl dělat, protože to tak dělají všichni. To je pro mě divokost. Uvolnění.“
A při koncertu bylo znát, že důležitý je pouze autentický prožitek – jak u interpreta, tak u diváka. Když se na pódiu při písni Na horu a dolu zjevily vlčí hlavy, sál přikryl tajuplný mrak imaginace, ze kterého udivené obecenstvo našlo cestu až po necelých devíti minutách, kdy skladba skončila. Kdyby se podařilo udržet publikum po celou dobu takto soustředěné a tiché, koncertu by k dokonalosti už nic nechybělo. Kromě Verím neverím zazněla nová deska celá, ústřední píseň Divoko pak přišla za velkého aplausu pěvecky podpořit Lenka Dusilová; novinku následně i pokřtila.
Katarzia je někdy označovaná jako mluvčí generace Y. Zpěvačka zvolila nekonfekční outfit, který posílal tucty polibků všem divákům, což odpovídalo jejímu milému a přátelskému vystupovaní. Odzbrojující úsměv, sebeironie a nenucenost při interpretaci působily v kombinaci s přesně mířenými a životem poučenými texty jako dva protipóly. V podání Katarzie bývá tíživá pravda vyprávěna s obdivuhodným nadhledem. Na pódiu se postupně objevilo několik hostů (zpěvačky, dětské tanečnice), mezi nimiž nesměl chybět ani David Koller, který odbubnoval cover své písně Záchranář. Křtu alba Agnostika nelze, stejně jako celé desce, nic vytknout.
„Ženy tento svět tlačí stále dopředu,“ řekl muzikantský i životní partner Daniel Salontay v citovaném rozhovoru. Těžko soudit, zda tato formule platí univerzálně, ale po dvojkoncertě Longital a Katarzie člověk odcházel s přesvědčením, že ano.
Longital (sk), Katarzia (sk)
20. 10. 2016, Divadlo Archa, Praha
foto © Vlastimil Vojáček
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.