Davo Krstič | Články / Reporty | 23.06.2018
Program prvního festivalového dne na holešovickém Výstavišti byl v režii jmen, která už něco pamatují. Sexy Dancers se ke své první a jediné desce naživo vrátili po téměř dvaceti letech, dvacítku letos slaví Mezzanine, zřejmě nejlepší album bristolských Massive Attack, a závěr programu byl ve znamení oslav třicátých narozenin Tata Bojs. A to nesmíme zapomenout na Johna Calea, který spoluzaložil Velvet Underground před více než půlstoletím. Papírově to mohlo vypadat, že letošní Metronome je festivalem pro starší a pokročilé, v reálu se ale potvrdila známá fráze o tom, že věk je jen číslo. Že budou Sexy Dancers šlapat jako naleštěná funky mašina, bylo zřejmé už ze sestavy muzikantů, kteří se (všichni svorně v černém) objevili na pódiu kolem do bílé oděného kapelníka Romana Holého. Mirek Chyška, Filip Jelínek, za bicími Adam Koller... V pauzách mezi skladbami nezapomněl Dan Bárta připomenout, že tohle je opravdu speciální koncert („Od roku 1999 jsme spolu hráli jen dvakrát.“) a došlo i na překvapivého hosta – očekávaného Slim Jima zpestřil svým zpěvem Matěj Ruppert. Vypadalo to na vydařený závěr, a to ještě Bárta s Darou Rolins přidali parádní Some People.
To už na hlavním pódiu předváděl svůj falzet Tom Odell, který statečně vyvažoval věkový průměr hlavních hvězd večerního programu. Skotačil na klavírním křídle, nabídl ochutnávku z chystaného alba, které má vyjít na podzim, přihodil dokonce úryvek z Beethovenovy Elišky, ale odezva, až na hrstku věrných v kotli, byla pramalá. „James Blake wannabe,“ shrnul kamarád a přesunuli jsme se na Johna Calea právě v okamžiku, kdy začala I´m Waiting for My Man. Slušelo by se setrvat déle, jenže by to bylo na úkor pohodlné pozice před pódiem, kde už se připravoval koncert Massive Attack.
fotogalerie z festivalu zde
Robert del Naja a Daddy G tak byli téměř na dosah ruky, ne že by na tom záleželo, neboť po většinu času zůstávali skryti v přítmí a stínech. Pozornost na sebe, jak je na koncertech Massive Attack dobrým zvykem, strhávala obří projekční plocha, kde se citáty Hitlera, Stalina a Trumpa střídaly s názvy politických stran (kromě těch skutečných probleskly i vtipné názvy smyšlených, např. Ice Tea Party nebo After Party) a ty zase s českými novinovými titulky či ukázkami z internetových diskuzí. Massive Attack s sebou přivezli řadu hostů. Horace Andy odzpíval Girl I Love You a samozřejmě ovacemi notně podpořenou Angel, na skok se zastavil i Azekel a déle pobyli Young Fathers. Nejvíce se vzpomínalo na Mezzanine, třikrát bylo v setlistu zastoupeno předloňské EP Ritual Spirit a závěr patřil klasikám z debutu Blue Lines – na závěrečnou Unfinished Sympathy zůstal na pódiu kromě zpěvačky už jen Daddy G, který předvedl svůj um ve scratchování, a dvojice bubeníků. Fantastický set, u kterého ani nevadilo, že nenazněl hit Teardrop – bez Elizabeth Fraser by to stejně nebylo ono.
Kdo poté přešel do vydýchané haly čili Moon Stage na narozeninový koncert Tata Bojs, mohl být překvapený, že je místo nich na pódiu Marek Taclík, Jana Plodková a další ze skupiny Sloky (fanoušci seriálu Svět pod hlavou vědí). Překvapení bylo během dvouhodinového koncertu ještě několik, včetně vzpomínání s Markem Doubravou či pěveckých hostovaček Petra Marka a Jaromíra Švejdíka. Dokonce i Klára Nemravová se objevila, i když jen prostřednictvím videopozdravu z New Yorku. Vydařený set, kde kromě povinných čísel došlo i na rarity (Pana Tečku hráli Tata Bojs poprvé od roku 2004), energie na rozdávání... tak všechno nej k narozeninám a vzhůru za dalším dnem a dalšími starými pákami.
Metronome Festival Prague 2018
22. - 23. 6. 2018 Výstaviště, Praha
foto © Mária Karľaková
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.