Zpověď kapely v půl (Houpací koně)

Ústečtí Houpací koně usilovně pracují na nástupci nepřekonatelné desky Everest, přesto si našli mezičas na vystoupení na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kde se zároveň rozpovídali o aktuálních plánech formace.

Na jakých podiích se Houpací koně cítí nejlépe? V zapadlých klubech nebo na letních festivalech?
Martin: Každý typ akcí je jiný, v klubu je to více semknuté, na velkých pódiích venku částečně odosobněné, ale hraje se nám všude dobře.
Jirka: Můžou být dobrý kluby a špatný festivaly nebo taky naopak, vždycky záleží na konkrétní akci.

Pavel: Nejdůležitější jsou samozřejmě lidi. Když nám vrací energii zpátky, jako se to stalo včera v Břeclavi, kde bylo vše naprosto v pořádku.
Jirka: Mezi naše nejlepší festivalové zážitky patří Beseda u Bigbítu v roce 2014.

Martin: Tam nám řekli, že něco takového ještě nezažili, ale to spíš mysleli následnou afterparty. (smích)

Jirka: Na Colours of Ostrava na Full Moon stagi se nám taky parádně hrálo. No ale dobrej klub je dobrej klub, Hospodu U letního kina v Litoměřicích, Tradiční kloub v Sušici, strahovská 007... místa, co maj něco svýho, nenapodobitelnýho.

Jak vůbec vypadá léto Houpacích koní, pokud zrovna netrávíte čas ve zkušebně nebo neobjíždíte koncerty?
Jirka: Mám jako učitel prázdniny, ale přijde mi, že jsem pořád s kapelou. Koncertů máme míň, ale hodně zkoušíme, děláme věci, který souvisejí s deskou, singlama, a samozřejmě nahráváme, Honza Brambůrek během léta jezdí ze Stuttgartu do Ústí. A když mám opravdu volno, jedu se koupat do Labe, nebo jsem s dcerou. Léto ať je pochváleno.

Honza: My ostatní hlavně stíháme chodit do práce. Přes léto možná Jirkovi závidíme, ale přes rok určitě ne. (smích)

Pokud se nepletu, tak na Letní filmové škole nejste zdaleka poprvé. Jaký máte obecně vztah k filmům? Plánujete využít příležitost a zdržet se na pár dní?
Jirka: Kdo by neměl rád film, mladšího bráchu hudby.. před chvílí mi Honza na kafi v parku u Hvězdy podrobně vyprávěl o Ještě jsem to já... Hráli jsme tady několikrát, ale vždycky to dopadlo tak, že jsme bohužel brzo museli odjet. No a loni se mi poštěstilo, že jsem hrál sólově a zdržel se tři dny. Dřív jsem sem několikrát jezdil jako běžný návštěvník za filmem. Stál jsem tady na náměstí a říkal si, že bych tady někdy chtěl hrát s kapelou. A dlouho nic, pořád Mňága a Žďorp… Nic ve zlym, Hodinový hotel je perla. No a pak to přišlo.

Martin: Před pár rokama jsme tady hráli k němému filmu, film jsme ale jako diváci neviděli žádný. Šli jsme na Kittchena, který hrál taky k němému filmu, a viděli jen tu dlouhou frontu, co se táhla před kinem.

Poslední studiová deska Everest vyšla v roce 2013 a sklidila nadšené ohlasy snad ze všech stran. Cítíte v případě novinky větší očekávání než dříve?
Jirka: Je to divný, ale cítíme to, lidi jsou zvědaví, ptaj se a je to milý a příjemný. Jsou situace, kdy bych to často nečekal, někde sedíš a někdo neznámý tě osloví.,, Zvláštní je, že to, co teď děláme, nějak Everestem nepoměřujeme, je to uzavřená kapitola, chceme, aby v těch nových písních bylo to, co žijeme teď, v čem žijeme teď. Máme ty písničky rádi, a jestli budou lidem připadat jiný nebo divný, nás netrápí. Ještě ale neni dobojováno, hotovo bude na konci léta.

Pavel: Venku jsou už reakce na první singl a ty jsou docela pozitivní. Někdy i negativní a taky nečitelné.

Ano, na konci června jste vypustili singl Účet, který předznamenává podzimní desku. Plánem bylo natočit album s moderním zvukem pod producentským dohledem Honzy Brambůrka a Tomáše Havlena z post-hudby. Podařilo se dosáhnout cíle?
Jirka: Nepodařilo, je to jinak. Uvědomili jsme si, že každý měl jiné pojetí produkce, které nešlo dohromady. Museli jsme si zvolit jednoho nebo druhého. Vyšel z toho Honza, protože v tom studiu pracuje. Je tam doma, všechno dobře zná a má tam svůj aparát. Zvažovali jsme ještě, že by Honza Brambůrek fungoval ve funkci zvukového inženýra a Tomáš Havlen produkoval, ale časově to nebylo schůdné.

Jak probíhá nahrávání v nové sestavě? Změnilo se nějak zásadně fungování kapely bez Míly?
Jirka: Změnilo se toho hodně a až postupně se to vybarvuje. Pavel přišel do kapely před půl rokem a úkolem bylo sehrát se, naučit se písničky, co už jsme měli, a do toho připravovat nový materiál k nahrávání. Musel do toho vlítnout vlastně dvojnásobně, nebylo to pro něj snadný, nejspíš jsme teprv na začátku. Míla byl bourák s línou cigaretou v puse a vyhraněnym pohledem na to, co děláme, Pavel hraje možná i když spí a i když mu neni dvacet, hoří, jako kdyby mu bylo.

Otázka na Pavla. Lidi se často dívají na revivaly přes prsty. Jaký byl pocit po letech hraní skladeb Beatles dát hudbě autorský otisk?
Pavel: The Boom, revival Beatles, mám přes 25 let, během té doby jsem dělal autorské věci, ale spíš to byly takové pokusy. Byl to čas siamských trojčat Houpací koně, Bez peří a Schwarze Aussig, ve kterých jsem hrál s Mílou Kolenatým. Taky jsem měl kapelu Tom Tom Traffic. Samozřejmě Houpací koně znám od začátku, poprvé jsem je viděl na koleji v U-klubu.

Jirka: Fakt? To byl ale rok 1991!

Pavel: Nesledoval jsem je nějak intenzivně, ale věděl jsem, co ta kapela dělá.

Jirka: Potkávali i nepotkávali jsme se v Ústí, na koncertech a po hospodách, vybavuju si, jak nás Pavel s Hynkem (Ringo v Boom) jednou pozvali na koncert, kde hostovaly nejrůznější kapely se svým coverem od Beatles, hráli jsme tenkrát Tomorrow Never Knows. Hele, co jí zase hrát?

Existuje jenom málo tuzemských kapel, které jsou tak pevně spjaté se svým domovským městem jako Houpací koně. Jak se žije v Ústí nad Labem v roce 2016?
Martin: Po zavření Mumie se po letech znovu otevřelo kino Hraničář, na náplavce u Labe vznikl mobilní klub, který zaštiťuje Ondřej Kobza. Říká se mu Box, točí se tam pivo, maj tam dobrý kafe, dělají se koncerty a promítají filmy. Třeba teď tam hrála Kovadlina.

Jirka: V Ústí se žije pořád stejně rozporuplně. Pořád je to jinak než ve srovnatelně velkých městech všude jinde. Činoherák jede na plný pecky, Box na nábřeží je parádní místo, i když teda jen letní, kino Hraničář opravdu supluje zavřenou Mumii, zajdete na Tima Remise a o týden později je tam Tomáš Palucha.. dobrý, akorát to není ten útulný bar pro místo nočních setkávání jako Mumie, kam jsi přišel po práci a když ses dostal do spárů barmanovi, odešel až nad ránem. Chybí nám to. Normální elegantně omlácená kavárna tady není. A už vůbec ne takovejhle Portál. Žádná zásadní atmosférický změny se tady nestaly. Divný, je tady univerzita. Tohle je záhadný město.

V legendárním klubu Mumie jsem nikdy nebyl, přesto mě ukončení činnosti zasáhlo. Dá se říct, že jeho kulturní a komunitní roli aspoň částečně nahradilo Tajný studio?
Jirka: Nenahradilo, plán byl, že to bude několikrát do měsíce fungující klub. Je tam krásné lobby, ve kterým je ten mumiáckej bar, vedle studio velký jako klub... Bohužel se to nepovedlo. Bylo tam pár dobrých koncertů, pár oslav, zkoušíme tam, nahráváme, odehráli koncert. V noci, když si sedneš k tomu baru, pustíš Hot Chip a zavřeš oči, může se vrátit v čase. Ale je možný, že do týhle role ještě Tajný studio nějakej režisér obsadí. Větší plány jsme měli taky s vydavatelstvím Yannick South, ale nakonec jsme na to neměli kapacitu. Být naplno v kapele a chodit do práce, tho je až nad hlavu.

Martin: Časově jsme to nezvládali, takže jsme to nechali na Honzovi Brambůrkovi, jenže ten je taky hodně vytížený.

Jirka: Honza si řek a my taky, že budeme dělat pořádně aspoň jednu věc než pět polovičatě. Aktivity vydavatelství se momentálně utlumují, vyjdou třeba maximálně tři kapely za rok. Honza plánuje, že se za tři roky vrátí do Čech, třeba to pak bude jinak.

Houpací koně budou letos slavit 25 let na hudební scéně. Plánujete nějaké oslavy?
Jirka: Pětadvacet na zadek už to bylo v lednu. Slavit neni zas tak co. Jako udělat velký koncert, pozvat hosty, sestříhat ty roky a promítat je na plátno, dělat všechny ty věci, co tohle provázej? To není pro nás. A vlastně to ani pořádně neumíme. My ten čas takhle nevnímáme, chceme se dívat dopředu spíš než slavit.

Jaké jsou tedy plány Houpacích koní v bezprostřední budoucnosti?
Jirka: Teď jsou před náma poslední tři skladby na novou desku. Až budou hotový, bude se v Tajným studiu i míchat, Honza chce přímo tam. Na konci léta musí být hotovo. Děláme na přípravě klipu a dalších věcí, spojených s deskou. Hodně zkoušíme, pořád se sehráváme, koncerty přibývaj. S deskou pak vyjedeme pořádně, co to půjde.