I když jsem fanoušek žánru, tak jsem se na tuhle legendární akci dostal poprvé a očekávání z nadupaného line-upu se mísila s obavami z publika, celkové kvality a přílišné vyhraněnosti.

Festival Moody Moon Noize je akce, kterou vnímáte všemi smysly. Akce, která je velmi citlivá k místům, s perfektní dramaturgií na neobvyklých lokacích, říkáme jedním hlasem.

Uskutečnil se Minimaraton elektronické hudby a hned zkraje je potřeba říci, že předpona „mini“ do názvu akce vnesla až příliš neadekvátní skromnost.

Fiktivní životopis provází protichůdné pocity Plathové z toxického manželství, které nedokáže opustit.

Jasné, tohle je emo edice. Kromě pozitivních reakcí snad všech, se kterými jsem včera mluvil, stačilo jen postávat opodál a vstřebávat atmosféru.

Nejprve to bylo hlasité a hravé, pak vtipy ustaly a bylo více ticho, protože se všechna slova stala trochu zbytečnými... Rozhovor.

Tvůrčí svoboda, jakou od mateřské firmy snímek dostal, je až překvapivá, protože od prvního momentu se s ní hlas vypravěčky nemaže.

Noříme se do temných vln syntezátorového country plných srdceryvných textů a dělá nám to dobře. A říkáme si, jak asi Mr. Pink and the Bad Thoughts vidí současný svět?

Space opera jako kritika konzumního způsobu života nebo kruté vysvětlení, že jinak ve vesmíru přežít nelze?

Festival Sziget s denní kapacitou až pětadevadesát tisíc návštěvníků pohledem desítky vybraných návštěvníků.

Nikto nie je v bezpečí – ostatné kapely, ľudia vlastniaci iPhony, samotný Berlin Manson. Máme však dôvod niečo zmeniť?

Kapela, o které je v posledních letech slyšet víc a víc. Aby ne, když se u nich potkává energie, písnička s punkem a nevšední, nebývale obrazné, často subversivní texty takzvaně…

První skladba Diamond Road nekompromisně poutá pozornost, když náladou připomíná kosmickou verzi Mazzy Star...

Jsem rád, že chcanec jsme nechali ve stověžaté, ale jasné letní noci, stovky cigaret a prach si vybírají daň. Dneska bude nedýchatelno...

Podobně jako minulý rok začínám pociťovat krizi, a tak se snažím hledat alternativy ke všemu, co jsem dosud na festivalu vyhledával. Co třeba housle?

Tak natlučenou sestavu holt neumíme odbýt PR berličkama o atmošce, kapelkách a pivku. Kde komu je pětka málo, nemůžeme si pomoct. Soupiska brutální jako barevná.

Její performativní pohyb mezi violoncellem a řadou ozvučených objektů je suverénní, její procházky do města i mimo něj inspirativní.

Voják si nemá kdy odpočinout - nabíhá do první linie nebo hraje na skovku v zákopech menších scén stranou davů. Na všechno dojde a všem bude dopřáno.

V případě Besedy ale nejde o statistiky, povinnosti nebo plány, zásadní je být tady. Pravidelná dávka batiky, říkám s láskou každý rok. Přesně tak to je.

O písničkářce se v hudebních kruzích mluví jako o nástupkyni Radůzy a takové přízvisko nutně přináší velká očekávání.