Jakub Béreš | Články / Reporty | 01.04.2015
Techno zažívá v posledních letech svoji renesanci. Z okrajového žánru se stává stylizovaný módní trend, který je po hudební stránce čím dál rozmanitější, a tak se začíná vymezovat vůči negativnímu cejchu z minulosti. Alternativní electro scéna nabírá na síle i díky oblíbenosti Boiler Roomů, které jsou zlatým dolem na objevování nových talentů. Tyto tendence k nám už nějakou dobu prosakují, a konečně začínají vylézat z malých klubů do velkých prostorů, jako například do části Fantovy budovy na pražském hlavním vlakovém nádraží.
Organizátorům Polygonu se právě tohle podařilo. Před dvěma lety proběhla první akce, na kterou dorazilo pár desítek lidí, dnes se jich na místě protočí více než tisíc a před vchodem se stojí fronty do brzkých ranních hodin, které se navíc vyplatí vystát. Secesní prostory padly na jednu noc do rukou nové avantgardě, která je silně ovlivněna vlnou minimalismu. Nečekejte velkolepé projekce, osvětlení ani žádný otravný doprovodný program. Velkého zážitku se vám dostane i beze všech lákadel, které ubírají pozornost od toho podstatného, a tím je muzika. Během večera se na jevišti totiž vystřídala esa žánru Tommy Four Seven, Ventress a Solpara.
Bylo jedno, kdo stál zrovna za pultem, všichni předvedli vynikající výkon. Vzduchem se vznášelo čisté moderní techno, bez příměsí melodičtějších a přijatelnějších žánrů. V sálu byl po celou dobu akce dým, a vidět bylo jen pár metrů před sebe, a to pouze tehdy, když se světlo správně odrazilo. Díky tomu člověk mohl vypnout a naplno se nechal unášet k vysokému klenutému stropu a možná ještě výš. Krásná budova vdechla akci jedinečnou atmosféru, nevyužívaný prostor hlavního nádraží dostal na jeden večer nový úkol. Lidi se tu střetávali, a nepospíchali přitom na vlak. Nádraží znova plnilo svoji společenskou funkci a nebylo pouhým prostředkem k cestování.
Polygon je příkladem toho, jak má probíhat dekadentní párty. Na první pohled vypadá jako neřízený vlak, jehož cestující převzali kontrolu, ale organizátoři přesně vědí, kde je konečná stanice. Vše fungovalo, jak má, a tak před pořadateli stojí těžké rozhodnutí, jak překonat akci, které nebylo co vytknout. Akci, která může bez problémů konkurovat těm berlínským. Poptávka po netradičních koncertech je veliká, a tak jsem sám zvědav, co bude na dalším Polygonu (24. dubna), na kterém odehraje live set další velká ryba techno scény - KARENN.
Polygon: Tommy Four Seven, Ventress, Solpara
27. 3. 2015, Hlavní nádraží, Praha
foto © Urbi et Orbi
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.