Devátý díl seriálu o vizuální kultuře české hudební scény, tentokrát s Jaromírem Švejdíkem alias Jaromírem 99.

Žánrový rozptyl je ohromný, ale všechny spojuje jasný osobní názor a touha dělat hudbu svého srdce a hlavně po svém.

Turban nasbíral za poslední dva týdny několik zásadních novinek ohledně některých zásadních beatových velikánů poslední doby.

Calm Season - Adam „Piaf” Vopička a Terezie Kovalová, kytara, violoncello a dva hlasy. Kdo by je neměl rád?

Podvratný dokument Co děláme v temnotách o nemrtvé komunitě z Wellingtonu uvedl Vladimir 518 a doporučoval Ondřej Štindl.

... vždyť jde o přímou poctu britským titánům Hawkwind – ovšem pozor, často až s tučnou a živelnou intenzitou Motörhead.

Celkem patnáct kapel a hudebníků přibývá do letošního programu festivalu Colours of Ostrava na Full Moon stagi. Jaké?

Už ani to, že novinka zní opět úplně jinak než její předchůdci, fanouška Death Grips nezarazí. Co bude dál?

Večer už to u Thermalu vypadalo klidněji, prvotní nápor polevil s odjezdem zářivě modrých očí a všem se začalo lépe dýchat.

Hlavním tahákem sobotního programu se dle očekávání stalo megalomanské vystoupení skupiny Lucie. Ale kdo dále?

Slim Cessna, Munly Munly a Lord Dwight Pentacost spolu hrají už téměř patnáct let. Denverská scéna, temné místo.

Jiří Burian a Mikuláš Růžička nechyběli na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary ani letos...

Oranžový tým má přibližně takové charisma jako Doktor z hor, šibující Suarez je proti valachu Robbenovi alespoň sexy.

První projekce dokumentu 20 000 dní na zemi byla beznadějně vyprodaná už v pátek v poledne, což se dalo čekat...

20. ročník RfP provázely od počátku negativní reakce ze strany fanoušků. Opodstatněně? Není role headlinerů přecenovaná?

Nations Afire zapadaj do škatulky melodickýho hardcore s punkovejma a rockovejma prvkama. Rise Against, Heckle nebo Ignite?

Jejich skladby mohou připomenout hudbu Portishead, Calexico nebo Marka Lanegana, omamné melodie... Dana Schechter.

Kdo si přišel do O2 areny zavzpomínat na mládí a zapět známé Dylanovky jako posledně, měl smůlu.

Vedle Youssou N'Doura, Salifa Keity nebo Moryho Kantého byla na přelomu 80. a 90. let jednou z prvních...

Roger Miret se takhle jednou v osmdesátejch letech, přesněji v roce 1988, probudil a rozhodl, že nemá co na práci.