Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Pod pečlivým kurátorským vedením Natálie Plevákové se rezidenti ponořili do odkazu Smetany a přetavili ho do současného uměleckého vyjádření. Rozhovor.

Došlo i na speciální sety, nejpodivnější booking v historii festivalu a Apaččin odkaz. Směle do finále!

„Bez inšpirácie sa nedá žiť!“ vyhlasuje Viliam Dočolomanský. Kde ju môžeme načerpať?

Poslední písní je samozřejmě předělávka I Want to Know What Love Is a namísto bizarnosti jsme dojatí. Objímačky kazí akorát Deathstars hned vedle, strašně zestárli, byť v tomhle žánru postačí…

Potřebuju Apačku, ta by zvládla civilně vtáhnout do děje a přenést ty barvy lásky, co nás pohltily. Nezlob se, ale tenhle barevný set byl mimo kategorie a já moc nemám…

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

První den festivalu sepisuje moudrej a drzej, chlápek a fracek, rozmýšlivé protéká zdivočelé. Jistoty, překvápka, spory a shody.

Marek mimo jiné stál spolu s Dušanem Vlkem u zrodu undergroundové koncertní série UGOT, která se na Štvanici odehraje za pár dní.

Euforický řev se ozývá i od stanů těch, které promočený začátek netrápí a užívají si příchod dalšího Povalče.

Lubná se sedmým ročníkem festivalu Bučení silně propsala do mé srdeční mapy.

Beseda jako jeden z mála festivalů, který vám dá jedinečný zážitek, ale i tolik potřebný pokoj. A lásku!

Nejzajímavější okamžiky podle redakce a přátel.

Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.

Nick se s námi podělil o svých deset oblíbených písní a jednu nečekanou guilty pleasure, před koncertem na Dobršské bráně.

Podle vlastních slov se jeho hudba rodí z potřeby zpracovat nebo vyjádřit emoce, které jsou většinou negativní. „Pozrime sa spolu aké ďalšie tajomstvá ukrýva unikátne podzemie...“

Opodál z letní scény na Kolejním nádvoří už zní zvukovka vinohradské Dukly, a ačkoliv na prstech čítám díky přejezdu z Pop Messe už šestý festivalový den v kuse.

Rýchlik to veru nie je. Kilometre ubiehajú pomaly – Donato stanovil tempo okolo 110 bpm, čo je o poznanie menej než trend v súčasnom techne – a basový bubon má…

Všechno se opakuje a variuje. Jednotlivé dny letošního ročníku začínají splývat v amorfní nehmotu, z níž příští rok zbude v další vrstvě mentální usazeniny jen to nejdůležitější.

Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či megahitu Hra na oliheň.