MFDF Ji.hlava, 29.10.2024

Když zvolnit, tak zvolnit. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava zakončuje první polovinu v klidu, lehkou rukou. Na diskuzi po nevědeckém filmu o výzkumu chování živočichů není nesmělé ticho, ale létají dotazy. Na debatě po snímku o malíři Janu Mertovi se dokonce zvrtne v zábavnou rodinnou debatu mezi autory otcem a synem, takže některé dotazy zůstanou nezodpovězeny, zato člověk nakoukne do hlubších symbolů díla.

Jméno Merta včera nezazní jen jednou. V hudebním stanu vystoupí ten známější v hudebním světě, Vladimír. A nikdy se Ji.hlava nemohla prezentovat více jako spojovatel generací. V publiku vidím staré máničky, místní akademiky, moje vrstevníky i mlaďochy, kterým bych tipnul sotva dvacet. Merta je naprosto přirozený a očividně v dobré náladě, mezi nesmrtelnými písněmi vypráví, jak (ne)poznal Johna Calea. Nakonec si vyžádá i naše hlasy a v poslední písni s ním zpíváme jako na portě, nad námi svítí žárovky a svět zahřívají ohně. Najednou jako bych ani nebyl na MFDF.

Když Mertu vystřídá další legenda Jan Burian, je už večer a hodně lidí je rozprchnuto po projekcích, ale nakonec to s návštěvou není tak špatné. Burian je stejně jako Merta skvělý, přehrává celou poslední desku a přidává něco navíc. Na pódium se musí vrátit třikrát a když zpívá Blues pro věřitele, žábě v první řadě září oči nadšením. A mně asi taky.