UFF, 14.7.2023, Uničov

"Tématem třináctého ročníku festivalu současného umění je lidskou myslí vygenerované slovo fluktum. Frekvence částic. Volatilita trhu. Kmitání mezi zakázkami. Kolísání nálad. Labilita? Chvění. Více, či méně, volný pohyb. Inflace informací. Deflace pozornosti. Oscilace hodnot." A tak během pátečního odpoledne a večera kmitáme po městě, které mám i po dvaceti letech stále uvedené v občance jako místo trvalého pobytu. V Uničově toto volné plynutí festivalu UFF letos trvá čtyři dny.

Začíná se vernisážemi na Masarykově náměstí. Greta Ulmová ve své performance zednickými lžícemi sonifikuje nahazování fajnové omítky, vtahující úvod. Julie Petrůjová pak svými gumotisky relativizuje pojmy krása a půvab.

"Vždyť to nemá ani sedmdesát kilo," říká mi Petr Válek, když mu nabízím pomoc s kufrem. Procházíme městem, zastavujeme u billboardu s obrazy Veroniky Čechmánkové a u morušovníku. Občerstvovací přestávka. "Já si to musím oddřít, jinak by to nebyla ta hudba." Potřetí už se neptám. Poezie Alžběty Skalické, která se propisuje na autobusové zastávce u hřbitova, je dalším zastavením. Při čtení se propíše mnohem hlouběji.

Petr Válek obsah svého kufříku nakonec rozloží na podlaze půdy v šatlavě. Po dřině může začít hudba. S rozvážností se pohybuje mezi herními hračkami, zásahy shůry mění rytmy, tempa, plynutí. Jeho obavy, jestli to posluchač vydrží celou hodinu, jsou liché.

Z šatlavy do hospůdky U Bílého beránka. Pivo a poezie, stojí v programu, a tak si dávám dornfelder. Verše Jiřího Žáka a Ondřeje Hanuse plynou volně i v rýmu. Chvíli se míjíme, nacházíme, prolínáme, rozcházíme. Nakonec ve vzduchu stejně visí otázka života a smrti, jestli hruška, nebo rum? Fluktum. Volím život, taktický odchod s tím, že příště přijedu na více dnů.