Jan Bartoš (Prague Music Performance): Osvobození koncertního formátu mám v hlavě několik let

Přední český klavírista, nebo přední český umělecký ředitel, v obou případech přesahující hranice naší země? Jan Bartoš je obé. Vítěz mnoha zahraničních soutěží, ale také šéf mezinárodního festivalu a institutu Prague Music Performance. Jeho druhá pozice nás dnes zajímá více, neboť letošní ročník festivalu už odstartoval a nabízí opět velmi netradiční, žánrově zdánlivě nesourodé programové body. Za sebou máme recitál italského pianisty Michela Campanelly nebo site-specific provedení skladby Karlheinze Stockhausena Aus den Sieben Tagen, před námi jsou třeba oceňovaný americký smyčcový Attaca Quartet nebo protřelí rockoví neurvalci Crime & The City Solution. Ale nejen ti.

Když jsme spolu vedli rozhovor před speciálním koncertem Johna Zorna, psal se rok 2019 a bylo před pandemií. Jak se změnilo fungování, strategie nebo cíle Prague Music Performance?
Ukázalo se, že formát PMP, který fungoval před pandemií a kterému se mnoho lidí divilo, je funkční. Nikdy jsem se nechtěl upínat na jedno období v roce, kdy by festival a institut probíhal. Naopak celoroční fungování jsem vždy považoval za důležité, abychom mohli náročné projekty, jako zmiňovaný maraton Johna Zorna, vůbec zorganizovat.

Jak dlouho vznikala letošní dramaturgie a byla kvůli pandemii rozpracovaná několik let? Cítíte, že se zájem o živé hraní vrací „do normálu“, tedy pokud něco tak iluzorního je možné? Zaznamenal jste zánik míst nebo aktivit, kterým jste fandil?
Dramaturgie vzniká celý život, už teď vážně přemýšlím o letech 2028-30. Jsem šťastný, že většina organizací tuto dramatickou dobu přežila a pokračují ve své činnosti dále. Už teď je ale jasné, že se přístup lidí k živé kultuře proměnil. Pozorujeme, že návrat diváků je velmi pozvolný a nedosahuje úrovně před pandemií. Důvodů je jistě více. Lidé si přestali kupovat vstupenky v předprodeji a rozhodují se až pár dní před či dokonce až v den koncertu. To samozřejmě patří k nočním můrám každého organizátora.

Pro mě osobně pandemie znamenala velkou změnu. Najednou chci věci dělat trochu jinak a být více v souladu s tím, jak jsem je chtěl dělat celý život. Zmíním koncept otevřeného koncertu, který jsme s velkým ohlasem vyzkoušeli na konci dubna v DOXu. Uváděli jsme bezmála čtyřhodinový site-specific koncert z díla německého avantgardisty Stockhausena, diváci mohli přijít i odejít, kdy chtěli, a mohli se volně pohybovat prostorem – sedět, chodit, ležet, meditovat atd. K našemu překvapení se toho lidé nebáli a moc si to užívali. Mohli jsme vidět ležící meditující diváky, nebo naopak i roztančené. Toto rozvolnění a osvobození koncertního formátu mám v hlavě již několik let, a teprve po pandemii jsme byli schopni ho proměnit v realitu.

Zajímavým interdisciplinárním přesahem v rámci letošního Prague Music Performance bude zkraje června projekce dokumentární opery Kaprkód, jíž bude provázet následný koncert děl skladatele Jana Kapra. To je speciální věc, stejně jako speciální osobnost… Navíc budete intervenovat v Edison Filmhubu, což pro vás bude taky novinka?
Filmu se věnujeme již od roku 2014, kdy jsme v Ponrepu uvedli týdenní přehlídku Mezi děsem a smíchem. V následujících letech jsme s Ponrepem spolupracovali i na dalších projektech. Dokumentární opera Kaprkód od režisérky Lucie Králové je velmi originálním dílem, které již teď sbírá úspěchy na filmových festivalech po celé Evropě. Na našem festivalu se bude jednat o českou předpremiéru, navíc propojenou se scénickým koncertem.

Jan Kapr patří k téměř zapomenutým skladatelům 2. poloviny 20. století. V 50. letech byl režimním tvůrcem budovatelských písní, za které obdržel Stalinovu cenu. Již v roce 1953 ale požádal o vystoupení ze strany a po sovětské okupaci šel osobně na sovětskou ambasádu cenu vrátit. Napsal otevřený dopis Šostakovičovi o pravé povaze okupace. Byl okamžitě zakázán a jeho dílo vymazáno z koncertního života. To se bohužel táhne až do dnešních dní, a tak moc děkuji Lucii Králové, že se zásadním způsobem zasazuje o oživení zájmu o tuto osobnost.

Dalším překročením pomyslných hranic, jsou koncerty pořádané v Brně. Proč zrovna v Kabinetu múz? Crime and The City Solution i Huga Race si tam umím představit docela dobře, minimálně Race tam už ostatně hrál. Ovšem koncerty typu Koncepty a improvizace v podání formace Dahinden-Hanousek-Opršál-Cremaschi + Ingvaldsen-Graham, to se v Kabinetu moc nevidí… Spolupráce s jinými městy se nabízely, jsou v plánu další, myslím že hradecká nebo ostravská scéna by takovým experimentům byla dost vstřícná.
Ano, to jsou další města, se kterými chceme spolupracovat. V Brně jsme byli již minulý rok, kdy jsme v Sono Centru pořádali The Crimson Marathon, projekt členů King Crimson, který vznikl exkluzivně pro náš festival se souhlasem Roberta Frippa. Myslím si, že Kabinet múz je flexibilním prostorem, ve kterém bude doma i experimentální program tohoto typu. Jsem na to moc zvědavý.

Součástí nebo doprovodnou součástí jednotlivých koncertů jsou workshopy, které jim předcházejí, nebo i mistrovské kurzy vystupujících umělců. Jak se vám osvědčily a dostal jste se na nějaký, lze to vůbec časově? O podobný model se tu pokouší více subjektů, ale veřejnost je spíše liknavá, nebo to tak není?
Takový formát je pro veřejnost velmi přitažlivý, a například náš zatím poslední workshop s Alfredem Brendelem v Sukově síni Rudolfina byl vyprodaný. Pro lidi je vzrušující být svědkem procesu, při kterém se rodí pojetí určité skladby. Posluchači vidí a slyší, jak se před nimi interpretace živě proměňuje. Chodím na všechny naše akce, nevynechal jsem ještě ani jednu.

Na co se těšíte nejvíce vy, kde za žádnou cenu nemůžete chybět?
Moc se těším na mé oblíbence z experimentální scény – Uriho Cainea 10. května v DOXu a Roscoe Mitchella 10. června v Arše. Caine uvede ve světové premiéře svoji skladbu Nein!, zatímco Mitchell, zakladatel legendárního avantgardního souboru Art Ensemble of Chicago, bude několik dní pracovat s padesátičlenným mezinárodním ansámblem složeným z předních improvizátorů a představí také svůj nový kvintet. No a 23. května v DOXu vystoupí Attacca Quartet, držitelé Grammy, s programem současné americké hudby.