Medvědovo psychrockové okénko XII: Na slovíčko s Rabbits

Portlandské trio Rabbits už přes týden křižuje Evropu ve společnosti norských Arabrot (Fysisk Format), na skok se minulý týden objevili i v Čechách (Broumov, Plzeň, Hradec Králové) a další tři zastávky jsou za dveřmi (Praha, Brno, České Budějovice). Rabbits mohou působit možná trochu tajemně, ale na scéně se pohybují už od roku 2005, vydali řadu sedmipalců, splitů, kazet a o jejich první LP se postaral mamut metalové scény Relapse Records (s deskou Lower Forms), jejich aktuální dvanáctipalec Bites Rites vyšel na labelu Good to Die. Rabbits hrají hutný, trýznivý a těžký sludge punk. Dvě kytary, dva vokály, škopky. Pro nejednoho klasika bude možná překvapením, že zakládajícím členem Rabbits je Joshua Hughes – chlapík, který stojí za vznikem hardcore kapely Angel Hair (Gravity Records), v devadesátých letech provozoval kultovní synth/punkovou grupu (a post-hardcore) The VSS (Honey Bear), která se pružně přetavila v synth/psychedelické Slaves (Troubleman Unlimited), aby svoji cestu zakončila na retro-rockové stezce v podobě Pleasure Forever (Sub Pop). Mladší generace má teď prakticky prvně šanci zažít Hughese naživo, tu starší asi potěší, že se i po dvaceti letech vrací na stejná pódia.

Joshi, ty jsi hrál v Angel Hair a pak si víc než jednu dekádu zkoumal vody psychedelického a experimentálního rocku s The VSS, Slaves a Pleasure Forever. Rabbits ale zní jako návrat k tomu primitivnímu brutálnímu zvuku, který kdysi hrnuli Angel Hair. Cos měl v plánu, když jsi zakládal novou kapelu?
S našim bubeníkem Kevinem jsem hrál už za časů Pleasure Forever, byl to můj ventil pro hraní jednodušších heavy riffů. Chtěl jsem se vrátit ke staršímu hardcore/punkovému zvuku, co mě v pubertě tolik navnadil k tomu, abych založil vlastní kapelu. Ale i tak cítím spoustu spojitostí mezi tím, co hraju teď a co jsem hrál dřív, pořád mám stejnou kytaru a stejnej zesilovač už od časů Angel Hair. No a když Pleasure Forever skončili, byl to pro mě a Kevina signál, abychom se naplno začali věnovat Rabbits – stejně už jsme předtím v jednom kuse jamovali, ale ještě nám pár let trvalo, než jsme potkali Setha a s jeho kytarou konečně vyladili to, jak chceme znít.

Jaký je život a scéna v Portlandu? Mám tam pár přátel a některým se moc nedaří najít pořádnou práci.
Milujeme Portland. Scéna pro heavy kapely je tam super. Spousta parádních kapel a spousta přátelských lidí, který vás různě podporujou, a to vám svým způsobem umožňuje být mnohem unikátnější a experimentálnější. My všichni máme regulérní denní práci, která nám umožňuje dělat muziku, jakou chceme. Najít práci je celkem těžký, ale my jsme spolehlivý a tvrdě pracující chlápci, a je jedno, jestli zrovna makáme pro zaměstnavatele nebo kapelu.

Řekni mi něco o Eolian Records. To je label, co vedete s ostatníma týpkama z Rabbits? Na co se zaměřujete?
Eolian založil náš roadie a tour manager Daniel – vydal několik prvních věcí od Rabbits a taky spoustu věcí od našich kámošů. Když Daniel odjel z LA, celý katalog nechal u Setha doma a tam dlouho ležel ladem. Po letech jsem se Seth a já rozhodli, že label zrestartujeme, protože jsme se za tu dobu naučili dělat všechno, co je k tomu potřeba, a měli jsme spoustu kámošů v super kapelách, který nikdo nevydával. Soustředíme se na heavy, noise a experimentální kapely z Portlandu. Náš cíl je dokumentovat naši scénu v Portlandu, místo aby to dělal někdo mimo Portland a vysvětloval nám, co se tu děje.

Rabbits flexi sedmipalec – na jedné straně je cover Minor Threat Streight Edge, na druhé straně Black Flag Wasted. Docela si dokážu představit radikálního ikskaře, jak vás s tímhle vtípkem prudí...
Zatím si nikdo nikdy nestěžoval. Straight edge obce většinou nemá moc dobrej smysl pro humor, takže máš pravdu, asi by je to mohlo štvát, ale já pochybuju, že vůbec Rabbits znají. A jestli jo, tak si myslím, že je nejspíš štveme spoustou dalších věcí.

Když se koukám na vaše stránky a profil na facebooku, mám pocit, že jste legrační partička. Kdo z vás je nejvtipnější? A co nějaká zábavná historka z aktuálního tour s Arabrot?
My milujeme vtipy. Fakt. A vůbec se nebereme vážně, narozdíl od spousty heavy kapel, což je dobře. V tom, kdo je nejvtipnější, se ale průběžně střídáme. Chlápci z Arabrot jsou taky dost srandovní, ale zrovna si nemůžu žádnu vtipnou historku vybavit.

Můžeš poodhalit svoji koncertní historii v Čechách? Pamatuješ si ještě, kdy a kde jsi tady všude hrál?
Rozhodně jsem hrál v Sokolově s kapelou The VSS. Byl to nějaký malý kulturák a po koncertě jsem šli do hard rock baru, co byl odshora dolů polepený plakátama. A několikrát jsem hrál v Praze v klubu 007. A teď nedávno v Broumově, Hradci Králové a Plzni, což bylo super, takže už se těšíme do Prahy a do Brna.

Deska The VSS Nervous Circuit se za poslední tři roky dočkala už dvou reissue verzí (CD na Hydrahead Records a LP na Sargent House). Nehodil by se při té příležitosti reunion?
Tuhle možnost jsme nedávno probírali, ale bohužel pro spoustu a spoustu důvodů k tomu asi nikdy nedojde.