Svět knihy Praha oznamuje další význačná literární jména

Mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha nepředstavuje zdaleka jen knižní tituly, ale seznamuje také s jejich autory. Svět knihy Praha se návštěvníkům otevře od 10. do 13. května na výstavišti v Holešovicích.

Jak si spisovatel vybírá v proudu historie svou verzi dějin? Otázka pro společnou debatu dvou význačných literátů, které Svět knihy Praha letos přivítá. Drago Jančar je bez nadsázky považován za jednoho z nejvýznamnějších současných slovinských spisovatelů. Autor próz, dramat i esejí se narodil do rodiny slovinských partyzánů, studoval sice práva, ale nakonec se našel v žurnalistice. Dostal se ovšem do konfliktu s komunistickou mocí a po obvinění z „protikomunistických projevů“ byl odsouzen k jednomu roku vězení. Poté se začal věnovat psaní, proslavil se lakonickým, nekompromisním literárním stylem. Jeho texty se často zaměřují na vztah jednotlivce a společnosti. Styl dalšího z hostů, portugalského literáta Antónia Loba Antunese, se za lakonický označit nedá. Jeho spisovatelské umění naopak vyniká v hutných prózách. Ve svých dílech se tolik nesoustředí na samotný příběh, spíše na práci s jazykem a obrazy, Antunesovy knihy se vyznačují interpretační víceznačností. Jeho jméno je skloňováno v souvislosti s možným udělením Nobelovy ceny za literaturu. Tematicky se klíčovou pro Antunesovu tvorbu stala jeho zkušenost z války.

Další z letošních hostů, básník Adam Zagajewski je zásadním jménem ve světě poezie, nejen té polské. Zagajewski se na veletrhu mimo jiné účastní diskuse o exilu a emigraci. S nedobrovolným odchodem ze země, v níž má kořeny, se musel potýkat ve svém životě jak sám dvaasedmdesátiletý básník, tak jeho rodina. Brzy po Zagajewského narození v roce 1945 byli jeho rodiče vyhnáni ze Lvova, tehdy ležícím v Sovětském svazu. Zagajewski vyrostl v Polsku, kde vystudoval filozofii a psychologii. Poté co se v polovině 70. let připojil k protestu polských intelektuálů, tzv. Listu 59, se stal zakázaným autorem. Emigroval do Paříže a do Polska se vrátil až v roce 2002. Svými básněmi si získal celosvětové uznání, o čemž svědčí i to, že patří k vážným kandidátům z řad básníků na Nobelovu cenu za literaturu.

Spolu s Adamem Zagajewským bude nad exilem a emigrací při společné debatě přemýšlet také Sofi Oksanen. Finská prozaička, dramatička a politická aktivistka je dcerou estonské emigrantky, její otec je Fin. Děje svých knih zasazuje Sofi Oksanen do obou zemí, s nimiž je rodinnou linií propojena. O vytváření příběhů na pozadí dějin bude mluvit také v další besedě, jež je připravena v rámci doprovodného programu Světa knihy Praha. Literární talent Oksanen prokázala už románovou prvotinou Stalinovy krávy, do širšího čtenářského povědomí mimo severské země se pak dostala dramatickým příběhem Očista.