Vánoční nadílka od KLaNGundKRaCH

Kazeta tria Klamm–Klapper–Pelikán je další hmatatelnou položkou již několik let probíhající spolupráce pražsko-kodaňského multimediálního umělce Martina Klappera s Janem Klammem a Patrikem Pelikánem, respektive triem Ruinu, jehož jsou oba součástí. Klapper si tentokrát na nahrávání místo diktafonů, walkmanů a kazet přivezl kufr akustických hraček a s jejich pomocí vytvořil pestrou paletu zvukových prostředí – od zvířecí farmy přes džungli až k podmořskému světu. Do těchto prostředí vkrádají Klamm s Pelikánem se svými diktafony, saxofonem, amplifikovanou kalimbou, kontaktními mikrofony a dalšími pofidérními nástroji, aby je trochu zasvinili, nebo naopak pročistili, což mnohdy závisí jen na úhlu pohledu. Tep nahrávky nespočívá ve společném přehrabování, ale v konfrontaci. Obrazně řečeno: není důležité, co kdáká – hlavní je, aby do kurníku vždycky něco vtrhlo.

Free jazz, improvizace, sveřepý experiment, odstup, žánrové variace, makabrózní deformace, exces forem, nezřetelná avantgarda – to jsou oblasti, v nich se pohybuje debutová nahrávka maďarsko-slovenského tria Thisnis Variationes Calvariae Locus, která zároveň vyšla na netlabelu Meteorismo. Thisnis dali dohromady v Praze v roce 2016 bubeník Áron Portoleki (12z, Дети Picasso), akordeonista Ádam Móser a saxofonista Miroslav Tóth. Trojice suverénních improvizátorů, kteří spolu hrají také ve formaci Funeral Marching Band, nový projekt popisují jako "trio metažánrových variací". Variační technika jim dovoluje pohybovat se v různých stylech, žánrech a dramaturgiích koncert od koncertu, Tóthův neartikulovaný, až dadaistický vokální projev tuto volnost místy umně využívá, místy ještě dále rozrušuje. O perfektní zvuk třepícího se instrumentáře (od akordeonu a perkusí po naprosto nepříznakově znějící dudy či třístrunnou violu) se postaral mix Mira Tótha a mastering Michala Rataje.

Materiál ke splitu Plej Granda Surprizo a Poprvé a za peníze byl nahrán během zářijového moravského turné, který oba projekty absolvovali společně se skupinou Naše ANO. Plej Granda Surprizo je spolupráce Jana Klamma (Ruinu, Klamm & Pelikan, No Pavarotti, Mooncup Accident) a Romana Krzycha (ex-Bülanz Orgabar, I R, ŽuŽu). Jan Klamm používá nejrůznější elektronické přístroje, ozvučené objekty, diktafony, strunné i klávesové nástroje používá jako instrumenty k vytváření značně fragmentarizovaných, těkavých, přerušovaných zvukových událostí, které se vzpírají jednoznačnému vyvrcholení. V Praze usazený francouzský hudebník Romano Krzych pracuje s elektronickými ruchy, mixpultovými vazbami, zkresleným vokálem či diktafonovými nahrávkami a všechno, co dělá, dokáže převrátit tak, aby každá investice byla předem zabitá a každý deficit maximálně zúročen. Hlavní tvůrčí tajemství Romana Krzycha spočívá v tom, že nikdy nepustí, co se mu už dávno rozpadlo pod rukama.

Elektroakustický improvizační projekt malířky Ivety Plné Poprvé a za peníze je založený na soustředěném zkoumání zvukových možností hudebních nástrojů (kytara, foukací harmonika), vibrujících elektrických přístrojů i nejrůznějších předmětů, které buď zní či rozeznívají, anebo naopak ve vztahu ke zvuku fungují jako překážky. Jako hlavní prostředek – nástroj ohledávání – slouží kontaktní mikrofon. Třením, vibracemi a různými manipulacemi vzniká pestrá sonická matérie, která je v nejlepším slova smyslu nepředvídatelná: je mnohdy přebuzená a třeskutá, přitom ale křehká a plná detailů. Občas se z hlukového podhoubí překvapivě vynoří i zárodky harmonie.

Zatímco glitch devadesátých let, úzce spojený s laptopovou hudbou, byl založen na estetizaci odpadních zvuků, projekt Mooncup Accident se pomyslně vrací do doby, kdy slovo glitch ještě neoznačovalo nic jiného než poruchu. Hlasy, diktafony, kytara, zvukové hračky, piezosnímače i neurotické pohyby rozvíjejí etiku smetiště: odpadky se neskládají do promyšlených koláží, nýbrž se kupí v nestejnoměrné skrumáže. Tvorba Mooncup Accident je – stejně jako každá správná skládka – dezorganizovaná, vrstevnatá, trochu nebezpečná, a přitom lákavá a dá se v ní najít spoustu obskurních věcí. EP Dead End Street kombinuje materiál nahraný doma a na koncertech a je v diskografii skupiny čtvrtým kazetovým titulem.