redakce | Zprávy / Nové desky | 31.12.2017
Kazeta tria Klamm–Klapper–Pelikán je další hmatatelnou položkou již několik let probíhající spolupráce pražsko-kodaňského multimediálního umělce Martina Klappera s Janem Klammem a Patrikem Pelikánem, respektive triem Ruinu, jehož jsou oba součástí. Klapper si tentokrát na nahrávání místo diktafonů, walkmanů a kazet přivezl kufr akustických hraček a s jejich pomocí vytvořil pestrou paletu zvukových prostředí – od zvířecí farmy přes džungli až k podmořskému světu. Do těchto prostředí vkrádají Klamm s Pelikánem se svými diktafony, saxofonem, amplifikovanou kalimbou, kontaktními mikrofony a dalšími pofidérními nástroji, aby je trochu zasvinili, nebo naopak pročistili, což mnohdy závisí jen na úhlu pohledu. Tep nahrávky nespočívá ve společném přehrabování, ale v konfrontaci. Obrazně řečeno: není důležité, co kdáká – hlavní je, aby do kurníku vždycky něco vtrhlo.
Free jazz, improvizace, sveřepý experiment, odstup, žánrové variace, makabrózní deformace, exces forem, nezřetelná avantgarda – to jsou oblasti, v nich se pohybuje debutová nahrávka maďarsko-slovenského tria Thisnis Variationes Calvariae Locus, která zároveň vyšla na netlabelu Meteorismo. Thisnis dali dohromady v Praze v roce 2016 bubeník Áron Portoleki (12z, Дети Picasso), akordeonista Ádam Móser a saxofonista Miroslav Tóth. Trojice suverénních improvizátorů, kteří spolu hrají také ve formaci Funeral Marching Band, nový projekt popisují jako "trio metažánrových variací". Variační technika jim dovoluje pohybovat se v různých stylech, žánrech a dramaturgiích koncert od koncertu, Tóthův neartikulovaný, až dadaistický vokální projev tuto volnost místy umně využívá, místy ještě dále rozrušuje. O perfektní zvuk třepícího se instrumentáře (od akordeonu a perkusí po naprosto nepříznakově znějící dudy či třístrunnou violu) se postaral mix Mira Tótha a mastering Michala Rataje.
Materiál ke splitu Plej Granda Surprizo a Poprvé a za peníze byl nahrán během zářijového moravského turné, který oba projekty absolvovali společně se skupinou Naše ANO. Plej Granda Surprizo je spolupráce Jana Klamma (Ruinu, Klamm & Pelikan, No Pavarotti, Mooncup Accident) a Romana Krzycha (ex-Bülanz Orgabar, I R, ŽuŽu). Jan Klamm používá nejrůznější elektronické přístroje, ozvučené objekty, diktafony, strunné i klávesové nástroje používá jako instrumenty k vytváření značně fragmentarizovaných, těkavých, přerušovaných zvukových událostí, které se vzpírají jednoznačnému vyvrcholení. V Praze usazený francouzský hudebník Romano Krzych pracuje s elektronickými ruchy, mixpultovými vazbami, zkresleným vokálem či diktafonovými nahrávkami a všechno, co dělá, dokáže převrátit tak, aby každá investice byla předem zabitá a každý deficit maximálně zúročen. Hlavní tvůrčí tajemství Romana Krzycha spočívá v tom, že nikdy nepustí, co se mu už dávno rozpadlo pod rukama.
Elektroakustický improvizační projekt malířky Ivety Plné Poprvé a za peníze je založený na soustředěném zkoumání zvukových možností hudebních nástrojů (kytara, foukací harmonika), vibrujících elektrických přístrojů i nejrůznějších předmětů, které buď zní či rozeznívají, anebo naopak ve vztahu ke zvuku fungují jako překážky. Jako hlavní prostředek – nástroj ohledávání – slouží kontaktní mikrofon. Třením, vibracemi a různými manipulacemi vzniká pestrá sonická matérie, která je v nejlepším slova smyslu nepředvídatelná: je mnohdy přebuzená a třeskutá, přitom ale křehká a plná detailů. Občas se z hlukového podhoubí překvapivě vynoří i zárodky harmonie.
Zatímco glitch devadesátých let, úzce spojený s laptopovou hudbou, byl založen na estetizaci odpadních zvuků, projekt Mooncup Accident se pomyslně vrací do doby, kdy slovo glitch ještě neoznačovalo nic jiného než poruchu. Hlasy, diktafony, kytara, zvukové hračky, piezosnímače i neurotické pohyby rozvíjejí etiku smetiště: odpadky se neskládají do promyšlených koláží, nýbrž se kupí v nestejnoměrné skrumáže. Tvorba Mooncup Accident je – stejně jako každá správná skládka – dezorganizovaná, vrstevnatá, trochu nebezpečná, a přitom lákavá a dá se v ní najít spoustu obskurních věcí. EP Dead End Street kombinuje materiál nahraný doma a na koncertech a je v diskografii skupiny čtvrtým kazetovým titulem.
redakce 12.11.2024
Přibližně v tu dobu přišel návrh oslavit Němcovo nadcházející jubileum poněkud veřejněji a slavněji, než u něj bývá zvykem.
redakce 10.11.2024
Základem „škrábanic“ zůstává lidský hlas zachycovaný a proměňovaný živou elektronikou, ale obohacovaný také o zvukové barvy hudebních nástrojů a různých nazvučených předmětů.
redakce 08.11.2024
Deska, inspirovaná europopem, je plná výrazných melodií, které doprovázejí chytré, ironické texty.
redakce 07.11.2024
S osobitou lehkostí spojuje elektronické prvky, ruchy, ambientní roviny s monumenty smyčců a klavírních preludií.
redakce 05.11.2024
Název alba upozorňuje na dobu, ve které je těžké získat pozornost na déle než několik desítek vteřin.
redakce 05.11.2024
Miloslav König hraje na všechny nástroje sám a pracuje s jejich vrstvením.
redakce 24.10.2024
Fouká vítr tečou řeky je zhudebněnou básní Egona Bondyho, jehož tvorba dala i název celé desce.
redakce 23.10.2024
Pět nekompromisních skladeb z různých koutů bass music inspirovaných scifi-hororovými b-filmy z 50. let.
redakce 22.10.2024
Skladbu s patrným vlivem nové vlny a postpunku doprovází hned dvě low-cost videa - jedno kompletně vytvořené umělou inteligencí a jedno sestříhané ze starých reklam.
redakce 21.10.2024
Spolu s albem dnes vychází také videoklip k druhému singlu z alba – písni Ulici bičuje déšť.