Články / Reporty

Prchlivé, trvalé okamžiky (Lunchmeat Festival 2024)

Prchlivé, trvalé okamžiky (Lunchmeat Festival 2024)

Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová | Články / Reporty | 27.09.2024

Lunchmeat coby mezinárodní přehlídka aktuální elektronické hudby a digitálního umění sice probíhá od pondělí na různých místech Prahy s nemalou mírou intenzivního prožívání jednotlivých eventů, jak dokazují i naše reporty z vystoupení dvojic Katarina Gryvul & Alex Guevara a Louis-Philippe Demers & Bill Vorn, mnozí se ale těší až na pravidelnou noční směnu, tedy směny ve Veletržním paláci. Jak to včera začalo?

Kristi: Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz, abych stihla křest českého překladu a živou přednášku australské autorky knihy Raving McKenzie Wark, které jsou součástí volně přístupného doprovodného programu festivalu. Pár metrů od dveří do Národní galerie chytám kus konverzace procházejících dívek. Jedna se ptá druhé, co je vlastně Lunchmeat. „Elektronika do rána a hodně světel.“ „Takže v podstatě definice raveu?” „Já ani nevím, co rave je, jak je to slovo nadužívaný.“

Před zahájením hudebního programu si s knihou sedám do přilehlé kavárny Kolektor a rozhovor mi zazní v uších, když první stránka popisuje problematiku definice slova rave a jeho nadužívání. Wark zároveň poukazuje na prapůvod techna a velké části elektronické taneční hudby, které dle jejího výzkumu vychází ze systematického útlaku kultury afroamerických komunit.

Dominik: Z prosklených stěn Veletržáku prosvítají nápisy See You Dancinʼ na hloučky lidí, co si dávají pauzu cigáro. Na venkovní ministage je už pozdě, ale to se zítra změní. Zato uvnitř proudí davy, impozantní funkcionalistická budova skrývá menší klubovou stage a podzemní koncertní halu. Z ní uniká hypnotický set Evy Porating, jemné zvukové koláže doplňuje několik bílých paprsků, které osvětlují vyklidněné publikum rozeseté na betonových schodech. Tančit se bude později. Podzemí nepůsobí vůbec stísněně, spíš naopak.

Ambientní set střídá lajvko dvojice Aasthma, veteránů severské elektronické hudby s překvapivě velmi britským zvukem. Hutná basa, melancholické melodie střídá temná atmosféra a úderné beaty, Peder Mannerfeldt a Pär Grindvik pod kápěmi precizně otáčí rytmy a balancují na hraně tanečního a atmosférického setu. Nečekaný favorit večera. Představení Francouzky Oklou dobývá narvaný sál, jiný šálek čaje, hyperpop, zvonkohry a magický sound design, kterému nechybí hra s gradací a kvanta autotuneu. „You gotta help me with this song,“ pobízí publikum ke zpěvu, to se přidává. Snové objetí doplňují klipy promítané na stěně, malují postavičky po zamlženém okně nebo blikající abstrakce s nabývajícím hudebním tempem.

Kristi: Otázkou večera, která zaznívala ze všech stran, byla výslovnost jejího jména. Bylo úsměvné sledovat, jak se mnozí chytají za hlavy, že poslední týdny říkali svým blízkým, že se nejvíc těší na Oklou, místo Oukej lů. Její koncert představoval všechno, co má hudba představovat. Prostupující emoce pohlcující všechno mimo přítomný okamžik. Vybavila se mi slova McKenzie Wark o sdíleném prostoru a okamžiku. Rave je svoboda. Prchlivá a momentální. Lunchmeat je taky svoboda. Prchlivá okamžikem, trvalá vzpomínkou.

Info

Lunchmeat Festival
23.–29. 9. 2024 Praha
web festivalu

foto © Vendy Hemalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace