Dantez, Michal Mikuláš | Články / Reporty | 18.07.2024
Omluvenka středečního headlinera zbržďuje rozjezd 21. ročníku ostravských Colours, náhrada v podobě Toma Morella přesto zdatně přebírá otěže. Dvojice reportérů – jeden místní, druhý odjinud – v mezičase mapuje stále se rozrůstající zákoutí areálu. Oba se dokáží na chvíli ztratit. Fyzicky i duchem.
DAN: V úvodu festivalu se slunci příliš nedaří, přesto se odstíny žluté, které kralují praporům a lákačům nejen z vlastnictví organizéra, dokáží probít skrz tuny rezavých pozůstatků z pecí, hlavního lákadla Dolní oblasti vítkovice, kde se Colours of Ostrava současně konají. V kontrastu starého-skomíravého a nového-jasného jde pozorovat metaforu – snahu akce i nadále posouvat rámec klasické hudebně-festivalové dramaturgie vstříc k širšímu a rozmáchlejšímu.
středeční fotogalerie z festivalu najdete zde, tady a tu
MICHAL: Mňa areál cestou zo stanice najprv letmo a trochu hrozivo pozdraví skrz svoje pyšné veže a komíny. Po rýchlom ubytovaní sa vraciam. Prichádzam s rešpektom a silnou zvedavosťou, ako tabula rasa, čo sa týka mestských festivalov. Ale prebieha mnou pocit, že všetka ta hrdza ma prívetivo prijíma. Ľudia si hľadia svojho, vibe je hneď pozitívny. Keď zazriem hádam sedemročné dievčatko v tričku AC/DC tak si vravím, že tu to bude v poriadku.
DAN: Pozorování hudebních trik je (nejen) v rámci Colours i mou oblibou. Milník v podobě loga Morbid Angel na předloňském ročníku zatím letos nebyl překonán, emblém NIN na jednom z hrudníků před stagí, na které zrovna kázal australský rapper/funkmaster/punker Genesis Owusu jsem ale bral jako příjemnou iniciaci. Právě Owusu v mém případě přichystal moment, kdy se rozmanitý, stále se rozkoukávající dav začal měnit do tancujícího a pokyvujícího. Nehledě na umělcovo minimalistické, občasným half-playbackem poháněné vystoupení.
MICHAL: Ja vletím rovno do pažeráku Gogol Bordello, potom si to reznem na Madhouse Express a vďaka unikátnemu hlasu, ktorý počujem z RECu, vyskúšam Tomasa Robina. Neviem sa zbaviť pocitu, že všetci by si zaslúžili viac hluku. Bordello sa snažia, ale zvuk je akýsi utlmený. Madhouse sú výborní, ťažký závan psychedelických šesťdesiatok, chýba mi viac volume. Tomas Robin s prejavom niečo medzi Marcusom Mumfordom a Lewisom Capaldim sa snaží, ale znie rozhárane, hlavne pri sólovkách so španielkou. Ale jeho krásny chrčiaci hlas vo mne zostáva. Davy sú mierne ospalé, preberajú sa vždy až v druhej polovici setov, akoby bola len streda a prevádzková teplota by sa mala zvyšovať smerom k víkendu. Najviac odviazaná je jednoznačne kolotočarina na George Towne. A potom letím na toho týpka z RATM z kategórie you must see.
DAN: Retro-psychedelie Madhouse Express mě nejvíce dostávala v momentech variací na King Gizzard & the Lizard Wizard. Ze solidně odehraného koncertu přesto mizím o něco dříve, abych stihl alespoň rámcově zmapovat areál. Výrazně přibylo jak party stanů, tak zákoutí, které patří jiným formám uměleckého projevu včetně diskuzí, rohovorů a stand up comedy. Colours v tomto ohledu dělá další krok dále – za meze „pouhého“ hudebního festivalu. Muzika přesto netrpí, dá se dohledat i na méně promovaných místech, třeba v lobby auly Gong, jakémsi srdci areálu, kde se odehrává podmanivá hra s ambientními plochami. Za jejich dozvuků dobíhám na soulově laděnou blues hodinku texaského Garyho Clarka Jr., který v mých očích dostává punc nejpocitvějšího a nejpreciznějšího koncertu středy.
MICHAL: Preskúmanie areálu a hľadanie zákutí, kde sa na malej ploche dá stratiť, nasleduje až po deväťdesiaťminútovej rokenrolovej náloži Toma Morella. Nijak prevratné, to sa už v jeho prípade stalo pred rokmi, avšak poctivé, úprimné, kvalitné a hlavne konečne very loud. Som spokojný. Vyskúšam belgické hranolky a v rámci nočnej filozofie premýšľam, prečo sa nazývajú belgickými, keď chutia úplne ako hranolky. Neprichádzam na to, ale nájsť slepé body v areáli, kde môžem existenčne uniknúť a neodísť, sa mi celkom darí. Uvidíme, či tieto body budú existovať aj pri plnej prevádzke nasledovných dní.
Colours of Ostrava
17.–20. 7. 2024
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
web festivalu
foto © Kateřina Fialová
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.
Alžběta Sadílková 15.10.2024
Znechucení a únava nemusí v hudbě působit jen jako karikatura, vztek nemusí být srostlý s násilím. Snad proto do sebe nedělní večer dobře zapadá i jako celek.
Veronika Tichá 15.10.2024
Hradec Králové v posledních letech osciluje mezi kulturní pustinou a energickými snahami oživit místní scénu. Nic není ztraceno aneb Jazz Goes to Town.
Marek Hadrbolec 14.10.2024
„Jenom si vzpomenout,“ křičí Lukáš Bouška opakovaně, zatímco se staré jizvy znovu otevírají a bolavé vzpomínky se derou ven.
Timon Láska 11.10.2024
Zatímco Oklou zhypnotizovala dav bublavě gradujícím a také nejznámějším trackem Lurk, Casey MQ roztancovává sál romantickou původní verzí What About Us.
Veronika Vagačová 11.10.2024
Hudba mala značne evokatívny charakter, tanečné a dynamickejšie časti pripomínali scenérie z latinskoamerickej dedinky a pobehujúce deti po uliciach, iné časti dialógy.
Václav Valtr 11.10.2024
Po několika úvodních písních přišel čas na lyričtější část reportoáru, vtahující do hypnotického a mrazivého světa svébytné estetiky...
Aneta Martínková 10.10.2024
V srpnu 2023 streamovací služba Spotify ohlásila, že její uživatelé a uživatelky za poslední rok naposlouchali přes tři miliony hodin nahrávek bílého šumu...
Veronika Havlová 09.10.2024
Když chcete zjistit, co je v Brně za kluby, jaké tam mají zvukaře, dramaturgii a nabídku na baru, naskočte na vlnu dvoudenního festivalu Batch.