Novinka Drops, vydaná v říjnu 2015, nastavila devíti skladbami laťku finské world music ještě o něco výše.

Vymetání archivů je v poslední době módou, Dylan však tomuto přístupu dělá čest. Nevydává totiž nějaké výškrabky, ale materiál, který si pozornost zaslouží.

Předně je třeba říci, že desku Montage of Heck nelze z hudebního hlediska hodnotit, a už vůbec pak podle ní soudit Kurta Cobaina jako umělce.

Je to jedna z mála kapel, která se drží na předních příčkách hitparád s každým novým albem, Coldplay jsou mašina na melodické a neškodné písně.

Švédským vývozním artiklem je kromě megalomanských popových a metalových skupin a sólistů také folkový písničkář Kristian Matsson.

... dnes se pro změnu zaměřili spíše na stoicky „rovný“ beat v opozici k hedonistické atmosféře dionýsovských bakchanálií při svitu třpytící se koule.

Mladý a talentovaný hráč na hang-drum dobyl youtube, učaroval Björk, se kterou odjel Biophilia Tour, a loni vydal druhé sólové album. A vystoupí v Jazz Docku.

Sama je od mainstreamu na míle daleko, přesto jím hýbe jako nikdo jiný. Kde by bez ní byla dnešní první liga halových zpěvaček jako Ellie Goulding a Charlie XCX?

Ich veľkou šancou ostáva využiť prítomnosť „Sigur Rós syndrómu“, kedy by použitá slovenčina nemusela byť až tak problematickou ani pre zahraničné publikum.

Po bohatém letním turné přišli s debutovým albem Glacier And the City. Produkce se ujal Ondřej Ježek a o vydání se postaralo Indies Scope.

Split desky nejsou mrtvé a asi nikdy neumřou. Jsou častější na hardcore/crust/grindové scéně, ale výjimka potvrzuje SPLIT. Venus Flag, poslední recenze v tomto roce.

Jeho remix Helium představil Andy C loni na Pirate Station a tou dobou už LaVice dávno patřil k Ram Records. Aby toho nebylo málo, s The Prodigy letos objel Británii.

Tanečná jednoduchosť, ktorá nepodlieza istú úroveň, už nie je nutne vystavaná len na dominancii elektronických aranžmánov, ako tomu bolo doteraz.

Tahle deska má obrovský potenciál přimět i toho nejnejzúčastněnějšího změnit pohled na hardcore coby rachot splývající s manifesty bezúčelného násilí.

Chybělo málo a žádná další deska Deerhunter by světlo světa už nikdy nespatřila. Vzhledem ke kvalitám sedmé studiovky Fading Frontier by to byla nevýslovná škoda.

Jestli jste kdy něco milovali na tvorbě Ty Segall, musel to být způsob, s jakým kalifornská trojice k hudbě přistupuje. Způsob neurvalý a divoký...

Neuvěřitelná energie, se kterou Elmo Kennedy aka Bones aka Th@ Kid zvládá stále bez zřetelného kvalitativního kolísání zásobovat expandující spřízněnou komunitu...

Letošní BBC Sound Of přineslo mnoho mladých talentů a po zajímavých debutech od Shamira a Soak tu máme další. Tentokrát od devatenáctiletého Rauryho z americké Atlanty.

Tam, kde chybí svoboda individuality – ono Jirousovo „neomezuj a nenech se omezovat“ –, je východiskem změna, která nemusí být pro okolí nejpříjemnější, obzvláště pro děti.

Společnými silami vytvářejí zvláštní ptačí druh - berlínského bulbula, což je za jiných okolností zpěvu milý tvor pocházející z Asie. Proč Berlín?