Anna Mašátová | Články / Recenze | 29.01.2016
Česká republika zrovna nevyniká v kladném inspirování se jinými národy, a to bohužel ani v umělecké sféře. O polovinu “menšímu” Finsku bychom mohli závidět. Muzika je štědře podporována, jejich export office funguje na výbornou, do širšího povědomí se tak nové projekty dostávají mnohem snadněji. Reklama není samozřejmě vše. Země tisíce jezer by se mohla přejmenovat i na zemi tisíce zajímavých hudebních projektů, fanoušci world music či metalu vědí své. Finové umí výborně nakládat se svým kulturním dědictvím. Často hledají podněty v mytologii, aniž by si hráli na “folkloreček”, nebojí se práce s tradičními nástroji v novém kontextu.
Jedním z nich je i Vilma Timonen Quartet, fusion seskupení devětatřicetileté zpěvačky a hráčky na kantele, tradiční finský drnkací nástroj podobný citeře. Timonen přednáší na prestižní Sibeliově akademii v Helsinkách a je považována za jednu z pionýrek využívání kantele inovativním způsobem - například jeho elektrifikované verze.
Vilma Timonen Quartet propojuje současnou lidovou hudbu s žánrovými prvky jazzu, folkloru i rocku. Debutové album vyšlo roku 2007, o dva roky později získala druhá nahrávka Forward finskou obdobu Grammy, cenu Emma, za nejlepší etno nahrávku. Novinka Drops, vydaná v říjnu 2015, nastavila devíti skladbami laťku ještě výše.
Repertoár desky tvoří originální Vilminy kompozice i tradiční melodie v aranžích kvartetu ve složení frontlady Vilmy, basisty Jaakka Kämäräinena, kytaristy, trumpetisty a vokalisty Topiho Korhonena a perkusisty Tuomase Timonena. Čtveřice vybízí v bookletu alba posluchače k představě propojení finské chatky naplněné jemnou hrou na kantele s živelností městského klubu - tedy přirozeného střetu tradice a současného soundu, aniž by jedno nebo druhé získalo navrch. Ostatně právě s takovými hudebními mixy si Finové umí s elegancí sobě vlastní poradit, jak to dobře známe z tvorby profláklejších Värttina nebo akordeonisty Kimma Pohjonena.
Příjemně vtíravý Vilmin hlas ve spojení s nápaditou instrumentací zcela vynahradí případnou neznalost jazyka, písně s pevnou strukturou mají někdy drsnější zvuk, jindy nechává čtveřice vyniknout jednotlivé nástroje v rázných sólech (Ilman varjora) či se ponoří do snivého vícehlasu i jazzových úprav, jako třeba v Drops či v závěrečné Paasto. Ať už promlouvá saxofon nebo perkuse, zurčivý zvuk kantele je nepřeslechnutelný a dovedně rámuje každý kus. Deska Drops zcela naplňuje Vilmino prohlášení, že “občas vydá melodie za stovky slov”.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.