Jakub Šponer | Články / Recenze | 25.01.2016
Předně je třeba říci, že desku Montage of Heck nelze z hudebního hlediska hodnotit, a už vůbec pak podle ní soudit Kurta Cobaina jako umělce. Tím, na co byste se měli ptát, až si budete při poslechu klepat na čelo, je důvod, proč něco podobného vůbec spatřilo světlo světa. Vydání Montage of Heck je aktem hyenismu, sbírkou intimních nahrávek a demíček, které si Cobain doma ve volných chvílích nahrával na magnetofonové pásky. To znamená, že se do jednatřiceti stop dostalo všechno od napodobování prdů, Cobainova terapeutického kvílení, historek o šoustání “pomalejších holek” přes několikasekundové střepy kytarového noiseu až po jeden cover Beatles a vůbec poslední písničku před Cobainovou smrtí.
Výběr nepřináší nic nového, co by skalní fanoušci neměli ve sbírkách bootlegů, pro ostatní bude jen nepochopitelnou směsí špatně nahraného a nekvalitního materiálu, který je jako celek neposlouchatelný. Většina známých songů skončí po půl minutě, případně se překlenou v něco, co stejně není možné doposlouchat. Věřím, že se najde pár jedinců, kteří si budou Montage of Heck chválit jako úžasný spirituální zážitek a cestu do Cobainova nitra, já si naopak myslím, že tohle nitro mělo světu zůstat uzavřeno.
Světlými momenty jsou songy, které jsou alespoň celé (že někdy budu tohle brát jako plus, jsem nečekal). Mezi nejlepší skladby patří cover And I Love Her od Beatles, závěrečná Do Re Mi, neurazí ani sabbathovská Bright Smile, mlátička Rehash nebo ranné demo Clean Up Before She Comes. Pět songů. Pět.
Jsem si jistý, že kdyby chudák Cobain žil, nikdy by nic podobného nedovolil. Představte si, že si po vaší smrti někdo dá tu práci a prohrabe se vaším špinavým prádlem, aby z těch smradlavých trenek nakonec uspořádal velkou výstavu a namastil se na “umění”. Brett Morgen, režisér dokumentu Montage of Heck, sice tvrdí, že jde o “konceptuální album, cestu, zážitek”, já si ale myslím, že si lže do kapsy. S ohledem na to, že se za první týden prodalo jen pět tisíc kusů desky, asi nebude tak plná, jak čekal.
Kurt Cobain - Montage of Heck: The Home Recordings (Universal, 2015)
www.itunes.apple.com/us/album/montage-heck-home-recordings/id1046058946
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).