Termínu exploratory music chvíli trvalo, než se uchytil ve slovníku hudebních nadšenců. Žádná hatmatilka, žádný strach.

Křehkost si více užiju o samotě než v zaplněném MeetFactory, kde jsem uhýbala vínu a poletujícím cigaretám.

... vlastní verzi Oh! Darling od Beatles a soulovým falsetem stáčel za doprovodu Rutiliova vlčího vytí večer ke stand-up show.

Hudebník, psavec, aktivista, filmový fanoušek, scenárista, malíř pokojů, rocker, Francouz, Arab, svůdník, tornádo. V Lucerně.

Nenápadní klasici indie rocku Yo La Tengo předvedli v Paláci Akropolis svou něžnou tvář i noisové běsnění.

Kvartet přilákal do Lucerny velké množství návštěvníků, ještě pár minut před začátkem se táhla pasáží fronta čekajících. Legendy.

Poslední blast beat, nejdelší blast beat, nejbrutálnější blast beat. Mohlo se jet domů a přát si, aby znovu přijeli do Čech.

První dvě řady zaplnily z velké části fanynky, které jen těžko odolávaly šarmu frontmana. Co bylo potom?

Psychické vyčerpání, o něco zničenější sluch a cena za odpovědnost, že to, co jste viděli, musíte šířit dál.

Bylo půl osmé středoevropského času, vzduch měl 68% vlhkosti a já už se nemohl dočkat. Po roce opět v Boru. Ravelin 7.

Bolo mi jasné, že Chelsea Wolfe bude znieť v živom prevedení (so sprievodnou kapelou) omnoho viac „heavy“, ale toto?

Skvělé pivo od Matušky, výborný hudební zážitek, bohatý merchendise, ruská kola a Kristína Volfová.

Barrák se otřásal v základech, mathcoreoví zabijáci The Dillinger Escape Plan nebrali žádná rukojmí… Ani jedno.

Někdy takhle na jaře kolem apríla jsem v Boru poprvé viděla Enten og eller. To je taky otřepaná historka - pointou je, že...

Vzduch rychle ztratil kyslík a vystoupal do teplot pro Roxy obvyklých. Hodně se skákalo a zpocená těla neměla slitování.

Pár minut potom přišel na pódium maestro, aby uvedl dvě talentované vokalistky - Jennie Abrahamson a Linneu Olson.

O sborový singalong a mrazení v zádech v ten moment nebyla nouze – iniciační zážitek generace Klubu rváčů v praxi.

„We are Kvelertak and we play fucking rock’n’roll!“ Ne, neřekli to, ale klidně mohli. À la Motörhead.

Vyprodáno je slabé slovo. Všichni natěšení jak děcka pod vánočním stromkem, do Olomouce se vrátil kvartet Erika Truffaze.

Potká se Polák, Švéd a Izraelec... to není vtip, ale koncert roku. Věkem spíše mladší publikum očekávalo koncert s napětím.