Pátek na šumperském festivalu Blues Alive pokračoval ve čtvrtkem pořádně nasazené úrovni. Opět to byl večer strhujících premiér, jednoho příjemného návratu a také cesty prostorem a časem přímo do domoviny…

Centrem blues v Evropě je v listopadu Šumperk. Od letoška je to oficiální fakt potvrzený oceněním Keeping the Blues Alive Award. A taky se hrálo. Na takové úrovni, že se…

V první lajně se rozevřely lokty, stěna hluku postavená z Boss HM-2 posílá vědomí do jiných, temnějších sfér. Zaujmu ásanu křížem...

Tradiční výběr toho nejlepšího, co zaujalo výpravu redakce Full Moonu a další spřátelené návštěvníky. Některé ze zúčastněných bude možnost vidět u nás během následujících týdnů...

Please the Trees hráli v neděli odpoledne v klubu WAS. v báječné společnosti Hot Snakes a Mudhoney.

Tohle se může stát jenom tady, napadá mě při pohledu na osamoceného Theona Crosse, který na rozlehlém pódiu sálu Ronda se svou tubou diktuje rytmus i kroky dvěma tisícovkám nadšených…

O zprávy jako „Jpegmafia okamžitě“ nebo „Bliss Signal epično“ není nouze, zásadní zážitky kamarádů jdou zjevně ruku v ruce s osobním špatným výběrem.

Nerad bych se dopouštěl nějakých povrchních přirovnání, ale jsou dvě velká jména, která se mi během koncertu opakovaně vracela na mysl...

Saxofonista Shabaka Hutchings se v koženém křesle v decentní recepci utrechtského hotelu Karel V pobaveně usmívá a rozhazuje rukama, oba ale víme, že tahle nadsázka...

Když jste rapper z Detroitu, můžete si kariéru budovat sám anebo mít za kámoše Eminema. Ale co s tím dál? Byli jsme v Roxy.

Šumperský bluesový svátek Blues Alive sice warm-up párty nepořádá, koncert, který opanoval Velký sál pražské Lucerny, by se za něco takového dal označit.

„V totalitních režimech už samotné používání takových služeb bude podezřelé. Bude to jasné znamení, že máte co skrývat – a půjdou po vás.“

Sluchové vjemy dotvářely kaleidoskopické vizuály, sestřihy starých televizních reklam, či záběry z Prahy ke kterým Open Mike Eagle střihnul krátký freestyle.

Australské trio The Necks, jednou více jazzové, jindy minimalistické a letos – na dvacáté řadovce Body – skoro až postrockové, se vrátilo do Paláce Akropolis.

Ačkoli do Jihlavy dorazilo rekordních 5200 návštěvníků, ambice jsou pořád veliké. A to je dobře. Závěrem vám přinášíme výběr filmů, které nás zaujaly nejvíce.

Za ty roky, kdy na jihlavský festival dokumentárních filmů jezdím, mám silné podezření, že metropole Vysočiny ve skutečnosti neexistuje.

Jako by si režisér Vít Klusák řekl, že když sláva, tak pořádná. Když pak na závěr celý sál vestoje zapěl Česko-Slovenskou hymnu, bylo té okázalosti příliš.

Na příkladu dvou prominentních postav krajně pravicové scény v USA mapuje myšlenkový svět novodobých zastánců teorie nadřazenosti bílé rasy.

Tisknu se mezi lopatky, roztéká se čas, krev se převaluje podbřiškem, houpeme se ploužákem The End Where We Start, moc nedýchám, protože tohle je poprvý...

Zlom přišel ve třetině programu, kdy se How to Dress Well zastavil a vedl s publikem asi desetiminutovou rozpravu.