Nic, nebo jen velmi málo. Tak zní téma hudebního programu a sobotní experimentální scéna dokázala, že i klid může mít svůj vrchol.

Manýry rockové hvězdy si pěstuje dlouhodobě, na své vůbec první vystoupení v Praze se ale vyšvihne i na své poměry. Objem vlasů by mu mohl závidět i Kocour z Červeného…

Formát brunche leží někde mezi moderovanou debatou a neformálním pokecem profesně spřízněných duší nad kafem a sušenkami. Na řadě lidí je vidět, že...

Slavnostní zahájení je každoročně spojeno s filmovou projekcí. Z nějakého ne úplně zřejmého důvodu byl prvním kusem snímek Robina Kvapila Máme na víc.

Golem nabízí nakonec mnohem víc otázek k zamyšlení, než vyžaduje jeho pár triviálních rébusů.

“To si musel splést když vykládal, že ho to nudí, že je to moc art rockový. Spíš bych řekl, že tě přeslechl nebo mu bylo líto, že mu tenhle koncert…

Na Croatian Amor byl zvuk solidní, až na Age Coin se ale ukázalo, proč se o místní aparatuře mluví jako o nejlepší v Praze.

Struny dronují, vrní a Emma Ruth dokazuje, proč je mostem, pojítkem mezi snově plachou Marissou Nadler a uhrančivou Chelsea Wolfe.

Vizuálním králem večera byl propocený Hessels, jehož kývavé pohupování v těžkých bagančatech a neortodoxní kytarové techniky se nemohou omrzet.

Angličané Reef byli sice „kapelou jednoho hitu“, ale přece jenom je něco odlišovalo od masy britpopových kapel konce minulého století.

V Lucerna Music Baru si Meechy Darko balkón nevybral (asi příliš nízko), ale namířil si to rovnou do moshpitu. Vzduchem.

Ale to je jazz. Co u jednoho vyvolá nadšení, druhého ukolébá a jiného naštve.

Kvalita je víc než kvantita, pravé poklady se skrývají v malých jménech a lepší jsou neotřelá spojení než vývar léty prověřeného. Takhle nějak působí dramaturgie festivalu Jazz Goes to Town.

Dvě jména, která se zásadně podílí na formování aktuálního zvuku tamní scény. A bylo vyprodáno.

Takhle nějak si představuju, že to vypadalo v době, kdy dnes slavné kapely ještě slavné nebyly a někdy v sedmdesátých letech vymetaly malé sklepní kluby...

Hecování se zavřenýma očima, přesná akustika a periferně taky čerstvý padesátník, který vedle mě pevně svírá svou partnerku, protože prostě ví... Metal.

Dva dny, pět výborných setů, poznání nového festivalu, z nějž už příště nemusí být jen střípek, ale celý týden, bude-li k mání.

Hudební showcase Waves Vienna poprvé. Co mě lákalo trávit poslední zářijový víkend ve Vídni?

Kytarové hrdinství a sólo na bicí se snáz promíjelo, protože se čtveřice zdatných muzikantů věnovala především celku, nikoli exhibování.

Setlist pražského koncertu odhalil většinu zatím nevydaných skladeb a obsahoval pro každého něco.