Dlouho očekáváný večer klasického metalcoru, kdy dorazila pětice kapel pojící silně metalické prvky s hardcorovým podkladem.

Jedním z důležitých, a přitom jaksi skrytých přínosů Žižkovské noci spočívá v tom, že se krom hudby rok od roku věnuje stále víc literatuře a poezii.

Plánování divokých přesunů ztrácelo smysl a jediným rozumný východiskem zůstávalo zvolit maximálně dva kluby na večer. Anebo ne?

A dav v Crossu řve: „Pražskej hrad bude squat, Pražskej hrad bude squat, pojď obsadíme to, dřív než zavolaj stopadesát osum.“ Co bylo nejvíc a jde jen o kapely?

Festival obnáší mnohem více než promítání toho nejlepšího z celosvětové produkce.

Hypnotické basy dotvářely laserové stěny, ve kterých se zrcadlil hustý dým, za dvojicí se na plátně točil znak se třemi bicepsy...

Stál jsem uprostřed naplněné Akropole a říkal si, jak to festival Spectaculare dělá?

Kouzlo živé hudby není jen v kvalitě zvuku, ale v její mohutnosti, úvodní hřmot v dnes již legendární představovačce Trinity byl pohlcující.

Jde o zvláštní hudební kombinaci, nostalgická retro vlna říznutá metalovou estetikou a syntezátory. Neonové okultno... Vyprodaný Palác Akropolis, Perturbator.

Nukleární holomajzna už ale nebyla v módě - režisér Chuck Russell proto převzal námět zapadlého padesátkového hororu, přidal do něj špetku konspirace a kýbl růžového škrobu...

Divák očekává násilí, ať už kvůli vyšinutému traileru nebo úvodní scéně, ve které Reed přejíždí sekáčkem na led po novorozeněti. A o tom „otrlec“ je.

Mezi písněmi zpěvák líčí historky ze svých rodných Vestmanských ostrovů a vypráví, že ho napadají písně, třeba když pomáhá manželce s prádlem.

Vzhledem k názvu skladby je úsměvné, že jediná zřetelnější chyba přišla na začátku Denial, kdy se McVeigh ztratil...

Jaká změna, když na pódium vstoupí tři bratři Carneyovi. Import z venkovské Virginie, vousy a košile, věčný optimismus.

Po pódiu křepčila čtveřice zaměstnanců kina na znělku Beverly Hills 90210. Zaplněný kinosál aplaudoval. Luke Perry se obracel v hrobě. Mohlo se začít.

Ano, Riverside exhibují, ale v základu je to vždy jednoduchá, v tom nejlepším slova smyslu chytlavá píseň.

Houbičkový mód podporuje opojně barevná projekce jak z hodin experimentální chemie a jino-světé pohledy zpěváka Demiana Castellanose.

Liší se nějak fanoušci One Direction a Balthazar, ohlédneme-li od jejich hudebního vkusu?

Nic svou katarzní show odehráli dole pod pódiem, zatímco početný ansámbl The Black Heart Rebellion se rozprostřel nahoře.

„Holly“ strávil na pódiu několik minut, během kterých se stihl několikrát vyfotit s publikem a vypustit pár suchých vtipů o smrti.