Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Vyrážíme na Deziluzi, tentokrát ne do areálu pivovaru v Březnici, ale do vesnice Siřem na Žatecku. Silnice je navzdory začínajícím prázdninám volná, zasekneme se až na konci rozestavěné karlovarské dálnice. Hned co z ní sjedeme, je to samá chmelnice. Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz.

LIDI

Deziluze, slavící desátý ročník, je hudební festival zaměřený hlavně na mladé publikum, žánr nežánr, s bohatým doprovodným programem. Když jsem byl poprvé, čtyři roky zpátky, návštěvníci byli čerstvě zletilí a v šedesátkových kostýmech, možná za to mohli Madhouse Express v lineupu. Letos je vidět lehký věkový posun, ale stále převládá publikum do třiceti. Tomu odpovídá i složení kapel: mladí neurvalci Russian Sleep Experiment versus legendy Gambrz reprs, kytarovka Chief Bromden versus Samet label na večerní rave. Vše, co máme rádi, si vezeme s sebou a na styly nehledíme.

MÍSTO

Siřem, vesnice ani ne o sto lidech, je v obležení. Na návsi hned zaujme hlavní osvěžovací stage – hasičská nádrž/koupaliště vyzdobená diskokoulí. Úpravu schytala i přilehlá autobusová zastávka, kde autobus snad nikdy nestaví. V protějším statku si místní hájí své místo pod slunečníkem, takže můžou nerušeně popíjet a dívat se, co se jim zrovna děje na dvoře: skučení kapel na stodolovém podiu, hrabání v tradičním blešáku, ošívání se na přeplněných ToiToikách, družení lidí na chlévovém baru, povalování horkem zmožených vyfiknutých návštěvníků nebo provoz v galerii Kafka. Ostatně, Kafka v Siřemi chvíli pobýval, jeho témata celou akcí prosakují: s Proměnou, tématem festivalu, pracují doprovodné workshopy, na Zámku čili bývalé sýpce působivě lokalizované na kopci je umístěna druhá, „ranní” stage, vedle Kocovina baru je možné si vyrobit svého brouka-Samsu.

Ve dne to působí jako rodinná oslava na dvoře, která se večer mění v klubovou party. Ve vesnici se dá dobře někam zapadnout, najít svůj okruh lidí nebo to, co přijde k chuti. Čas se dá trávit na dvoře pod pódiem, v galerii s tematickými výstavami nebo se zúčastnit open micu. Na koupališti při Dílně všímavosti s Bonusovým zvukovým podkladem, na Zámku při nočních teknech nebo na divadle, za stodolou blízko Kocovina baru, kde se večer hrají na kytaru nesmrtelné odrhovačky a přes den se vydávají langoše, dá se změnit outfit v blešáku, improvizovaném kadeřnictví nebo nahodit henna tattoo, projít se v lese nebo se jen tak ztratit v rozpadlých budovách. Super je barevná sladěnost pozvánek, oken galerie i světel nad barem. Jako by se i lidi na večer sladili do červené a fialové.

KAPELY

Na pódiu sedí Mylia a Miss Petty. Drag masku nechal David doma a mimo Miss Petty nechává promlouvat i sebe jako jejího autora. Je to niterný, zpovídací, pomalejší set, který se možná mimo Deziluzi nebude opakovat. Je teplo a je mír. V pátek zavírají stodolu Chief Bromden. Píše se o nich jako o českých Mars Volta, ale na to je hudba málo proměnlivá, příliš lpí na jednotlivých riffech. Což vůbec nevadí a v postrockovějších flácích vynikne, že klukům jde spíš stavět songy odspoda nahoru než rodriguezovsky těkat. Viděl jsem je předtím dvakrát a do třetice mě to baví nejvíc. V sobotu je program ostřejší, méně snění, více tance.

Hned po probuzení vedrem a sluníčkem reinkarnované Sun Apollo. Jirka, hlava Apolla, přijíždí prdícím vozem, na sedadle spolujezdce má rajčatový salát a vzadu basu, na kterou dnes výjimečně hraje. Kontrasty zpěvů Jirky/Elišky, elektrické vs. akustické bicí, baskytara vs. bass synth a kytara vs. křídlovka dávají vzniknout super krautrocku a jsem rád, že další den startuje tentokrát bigbítově. Sluníčko, promenádička a lehátko. Kokain, kurvy a chlebíčky. K tomu pět vozejků příbramského uranu, co se dobře štěpí, a sranda je na stole. Russian Sleep Experiment in da house. Jejich nahrávky jsou low quality srandy, naživo to ale překvapivě šlape, navzdory humornému základu a přiznanému androšskému zevláctví. Trochu nepatřičně na celém festivalu působí Gambrz reprs, ale chápu nutkání pozvat legendu, která leckoho formovala v dobách dospívání. Rap starého stylu, sexistické vtípky chlápků z laviček na sídlišti, komentování hlavního města. Paří se a je to i zábavné, možná nechtěně.

NEKAPELY

Zámecká techno stage má atmosféru jak cyp! Světla mezi stropními trámy jsou unikátní, beaty vibrují celou budovou, podium neexistuje, stůl na krabičky a kabely je uprostřed a okolo kalba. I když mu z hutné atmosféry třikrát kiksne komp, BoLs/sLoB zandává a krmí nás ravem, glitchy, junglem i tuckovým technem. Nedokrmí, je místo na přídavek. Trojka potřetí, magické číslo. Po třetí začíná Cringe Prince a lidi ho při každém skandování zatlačujou pořád dál za pult DJ Suprskeeho, který už únavou nevidí na kontrolér, což nevadí. Tohle se prostě vždycky povede. Východ slunce a spát.

KECY V KLECI

Na žádost rakváčů, co přijedou s ovázanou nohou, se v kůlně vyrábí berle. Bohužel moc krátká. Pokus prodloužit ji špalkem komentuje starý kutil: „To nebude držet!“ Nedrželo.

Z blešákového lovení: „Čumte, co jsem vyhastlil se slevou za stříbrnou prošívanou vestu. Paní si mě spletla, prej že jsem tu měl minule stánek se šitím. Já tu minule ani nebyl!“ Podobnost s Hoštym tam byla, paní se nelze divit.

Od ohně: „Víš svý, Lucieee, pár zásahů už máaaááš…“ Je to pořád stejný. Odrhovačky přibývaj, a nemizej.

Hypeman/uvaděč mezi kapelama: „Je to tady úplnej Woodstock!“ A není náhodou každej festival tak trochu Woodstock?

Random týpek ve frontě: „Studuju teď magisterskej program Matematická fyzika na ČVUTu…“ Mezitím rozhovor o kralování matematiky ve vědě. „Tak čus, jdu najít zhoubovaný kamarády a připravit se na večer.“ Tak čau na hvězdách!

A taky na příští Deziluzi. Není asi lepší místo, kde se autenticky seznámit s tím, co zrovna letí, vytahaným ze všech šuplíků. Zároveň se dá ztratit a najít si svoje místo. Zapařit. Dobře se najíst. Přečíst poezii. Vykoupat se. Zazpívat u táboráku jako za starejch. Vajbit všudypřítomného Kafku. Slovy stodolního hypemana: „Udělejte ještě jeden bordel pro Deziluzi!“