Akana | Články / Reporty | 14.03.2013
Kdyby existoval videozáznam celého koncertu, stálo by za to porovnat náladu v sále při obou provedeních erbovní instrumentálky Mahalageasca, kterou kapela otvírala i uzavírala základní část svého vystoupení. Ne že by snad první reakce publika byly vlažné, během dvou, tří skladeb ho rumunská úderka měla na lopatě. Ale stejně by ten rozdíl musel být markantní, protože v závěru už šlo o čirou extázi, všeobecné křepčení a projevy bezmezné oddanosti.
Nebylo plno, čemuž se nelze divit, protože Mahala Raï Banda je v našich končinách poměrně častým hostem. Na atmosféře se to ale nijak neodrazilo a ti tancechtiví měli aspoň po stranách pódia dost prostoru pro skotačení. Ostatně kapela dokázala rozpohybovat i ty usedlejší typy a řádila tak, že se rolovaly ponožky. Za tu dekádu, co objíždí světové scény, se i přes výrazné personální změny dopracovala k vysoké profesionalitě a umění vystavět show tak, aby neustále gradovala a zároveň byla dostatečně různorodá. Nástrojové obsazení jí k tomu poskytuje dobré zázemí. Šestičlenná dechová sekce je samozřejmě ústředním nablýskaným korpusem, který celou balkánskou mašinu žene vpřed, ale pestrost zvuku dodávají akordeon, housle kapelníka Aurela Ionity a rytmika, která se do tradičních cikánských písniček zakusuje někdy až s rockovou razancí.
Mahala Raï Banda sázela tutovky z obou dosud vydaných desek, z té první třeba Red Bula nebo Iest Sexy, druhou zastupovaly namátkou Zabrakadabra nebo Tu Romnie, ovšem nechyběla různá zpestření. Tanečky, sólíčka, vykutálené citace, hecování publika, řádně machistické koketování s roztančenými děvčaty pod pódiem. Pro mě byla velkou lahůdkou balkánskému duchu skvěle přizpůsobená coververze arabského velehitu Ya Rayah, proslaveného Rachidem Tahou, nebo Iag Bari, vypůjčená z repertoáru Fanfare Ciocărlia. Přídavek byl povinností a nutným opatřením proti destrukci pódia žadonícím davem. Přeháním, byli jsme tam všichni soudní. Ale Mahala Raï Banda s přehledem dokázali tu soudnost přinutit, aby se aspoň půldruhou hodinu schlíple krčila někde v koutku.
Mahala Raï Banda (rom)
11. 3. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Barka Fabiánová
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.