Shaqualyck | Články / Reporty | 27.12.2013
Trefit do chrámu anarchie není jen tak. Rozcestníky tam nevedou, GPSka je pro sraby a každá mapa ukazuje něco jiného. Pro přespolní přijíždějící od ValMezu proto uvádím následující: třetí odbočka vpravo přes most, na vidličce doprava, pak dlouho rovně, dokonce tak dlouho, že i když si budete myslet, že už jste přejeli, musíte jet dál a pak opatrně zahnout doleva a doufat. Hororovými kulisami a zarostlým industriálem se nenechte rozhodit. Nemyslete na tmu, užívejte si adrenalin. Tolik cesta. Věřím, že cca dvacátá návštěva už se obejde bez kufrování. Virtuální plakát na webu předpovídal start 20:30, takže se začínalo lehce po deváté přesně v souladu s instrukcemi, které u vchodu spolu s oldschoolovým razítkem rozdával proti symbolickému vstupnému sympatický konferenciér.
Rozmístění instrumentů na pódiu nasvědčovalo tomu, že jako první se s kosou půjdou prát Tomáš (a) Palucha. Tou dobou bylo uvnitř asi o dva stupně víc než venku, kluci na sobě ale nedali nic znát. Ztuhlé prsty zahřáli o hrnky s horkým kafem, popřáli nám veselé Vánoce a ukázali, proč je Silver Rocket značkou vítězů. Magický dialog dvou kytar cudně zdobený klávesami a nohou poháněnou tamburínou. Pár efektů, nějaké ty smyčky, bezchybná atmosféra oněmělé krajiny. Obecenstvo ani nedutalo. Zazněly hlavně věci ze splitka s Unkilled Worker Machine, došlo i na jeden přídavek. Celkový dojem o chlup lepší než před půlrokem v Olomouci. Přestat v nejlepším, to dnes umí málokdo.
I přes obstojnou návštěvu a set, který zahřál na těle i na duši, oceňujeme čpící teplo propanbutanové bomby a doufáme, že tenhle koncert nebude náš poslední. Na věc jdou Kontroll. Drsní (anti)romantici z Kolína přivezli basu, dva virbly bez kotle a kopák vystlaný hadrama kdovíodkud. „Když vstupujete do Vrahu, jako byste vstupovali do katedrály,“ snaží se přihřát si hned zkraje polívčičku. Mají pravdu, podobně luxusních DIY špeluněk u nás mnoho nestojí. Z vinylu mě ten zvukový bordel nijak zvlášť nebral, ale naživo jsem inkasoval brutální energetickou nálož a jen stěží lapal po dechu. Hulákavý vokál přesvědčuje, že „to všechno dělá pro nás“, Marshallovy bedýnky se otřásají, bubeník v bermudách servíruje sonická jatka. Po zasněných Paluchovcích obrat o sto osmdesát stupňů.
Ctib, šedá eminence zdejšího podniku, chvíli nato bere do ruky španělku a demonstruje, proč sám sebe tituluje jako propagátora noise folku. V odlehčeném duchu navazuje na řeči o „katedrále“ s tím, že „ve Vrahu je asi tak stejná kosa“. Lidi spontánně reagují, potlesk, potlach, kolující láhve. Atmosféra ryze vánoční. Jen místo koled rezonují prostorem vymrzlého klubu řízné sociální balady o miskách a klecích. Trochu jako od Jirky Schmitzera, jenom větší hardcore. Prototyp undergroundového písničkáře. Večer ale nekončí, další pánem je Inau, mimózní alter ego Jožina z Kontroll. Technické problémy jej sesadily z pódia dolů, což mistr kvituje s upřímným povděkem a celý výstup okamžitě nabírá na bezprostřednosti. Inau si vystačí s noťasem a na férovku nám sděluje, co všechno „má v piče“, motá se sem a tam, div že se nepřerazí o kabely od mikráku, jde až na dřeň. Beaty i frázováním připomíná Sifona a WWW, jenom je víc od rány. Že mu občas vypadne text? Koho to sere?! „Máme čas, počkáme…“ A tak jsme čekali a z prdele máchali rukama jako Jay-Z na tripu. Hip hop a Valachy. Vánoční večírek z kategorie über-weird.
Tomáš Palucha + Kontrol + Inau
20. 12. 2013, Vrah, Rožnov pod Radhoštěm
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.