Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 30.05.2014
První myšlenka: Ten chlap se musí rozpadnout. Druhá myšlenka: Ale hraje mu to sakra dobře. Vlastně jako zamlada. Takže je všechno v pořádku. Brněnský Metro Music Bar se setkal s legendou. 28. května tu totiž vystoupil Johnny Winter, jeden z nejvýznamnějších představitelů elektrického blues. Účastník legendárního Woodstocku i muzikant, který hrál (v rámci žánru) s kdekým.
Hubený muž v černém triku a s kloboukem se dvěma hadími lebkami došel vratkým krokem na jeviště, posadil se na nízkou stoličku a hrál. Skoro jako mramorová socha, na které se pohybují jenom prsty a zpívající ústa. Johnny Winter nic jiného nepotřebuje. Stačí jen jeho přítomnost na jevišti, aura legendy a pár písniček, které se staly hity – a ty ani vlastně nemusí být jeho. Winter by mohl sedět na jevišti a hrát japonské vánoční koledy – a stejně by měl vyprodáno. V případě jeho koncertů jde totiž hlavně o pocit „být u toho“, „dýchat s legendou stejný vzduch“. A tento pocit se jasně odrážel v očích muzikantů z předkapel (Mr. Rain a Tom Jegr Gang, obě z Brna), jejichž pohledy směrem k hlavní hvězdě byly více než výmluvné.
Johnny Winter už ve svém věku nemá potřebu vytahovat na koncertech nové písničky, které byly sotva napsány a nazkoušeny. Vsadil na jistoty a setlist sestavil výhradně z převzatých bluesových a rock’n’rollových klasik. Berryho Johnny B. Goode, Dylanova Highway 61 Revisited, Jumpin‘ Jack Flash a Gimme Shelter od Rolling Stones a tak dále a tak dále. Večer toho nejlepšího v jedinečném podání.
Winter, opíraje se o skvěle sehranou a mistra ctící kapelu (Scott Spray – basa, Paul Nelson – kytara, Tommy Curiaele – bicí), předvedl - i přes drobné zdravotní indispozice – vynikající výkon. Naprosto na místě jsou pak nadšené reakce nabitého Metro Music Baru. Hrálo se poctivých osmdesát minut, po celou dobu ve velmi vysokém tempu, bez zbytečných prostojů.
Koncert byl pro některé z účastníků splněným snem, autora textu nevyjímaje. Fanoušci, kteří očividně věděli, na co jdou, dostali vrchovatou porci oblíbeného pokrmu, v té nejlepší kvalitě. Johnny Winter byl ve středu v Brně v plné síle a na cestě je, dle jeho vlastních slov, další album. Něco mi říká, že jsme bílého kytarového čaroděje u nás neviděli naposledy. A to je dobře. Pocit bytí vedle legendy je k nezaplacení.
Johnny Winter & Band(us)
28. 5. 2014, Metro Music Bar, Brno
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.