Články / Reporty

Čaj o páté s Foals

Čaj o páté s Foals

Anna Pleslová | Články / Reporty | 01.04.2013

Ve čtvrtek 28. března se v londýnské Royal Albert Hall konaly hned dva koncerty Foals. Jeden klasický večerní a pak matinée o pozdním odpoledni. Producenti pravděpodobně nenašli jiný volný termín, tak to vyřešili tak nezvykle, že i sám lídr kapely Yannis Philippakis se na twitteru ptal, jestli jsou opravdu první kapelou, která tam bude mít dvě show v jednom dni.

Dorazily jsme na místo o něco dřív s očekáváním dlouhé fronty, ale nic takového se překvapivě nekonalo. Obešly jsme halu, až jsme dorazily k našemu vstupu číslo jedna. Najednou koukáme, pár metrů od nás stojí malý muž v honácké bundě a pokuřuje. Yannis Phillipakis! Kousíček dál stojí fronta asi dvaceti jeho velkých fanoušků, ale ti jakoby nic. Naprosto sureálná situace.

Královská hala prince Alberta je krásná z venku a ještě krásnější zevnitř, majestátní místo pro hlavní koncert celé tour. Foals přicházejí na čas. Začínají výbornou Prelude, následuje svižná Ballons z prvního alba, to už se dav rozehřívá a jakmile začne refrén, všichni chlapi kolem nás začnou skákat jak klokani. Jsme okamžitě odsunuté davem až na kraj mosh pitu. Skoro jak na metalovém koncertě.

Foals pokračují písní Olympic Airways, dalším singlem z debutu, načež se ozývá známá funky kytara na začátku My Number a dav zase šílí. Poté konečně pomalejší Bad Habit, která dá vyniknout nadpozemské akustice koncertní síně. Je slyšet každý nástroj i každé Yannisovo slovo. Už jsem zažila hodně koncertů, ale žádný s tak čistým zvukem. Foals pokračují emotivní Blue Blood, při níž fanoušci chytají druhou mízu.

Následuje Milk and Black Spiders a nejnovější singl Late Night. Když Yannis začne do ticha zpívat první slova, skoro cítím husí kůži. A to samé u další Providence. Kluci v publiku si dělají vlastní program a formují se do kruhu, ve kterém při refrénu začínají tancovat africké tance. Pak už následuje spočinutí v podobě klidné Spanish Sahara, efektní zelené lasery prořezávají hustou mlhu a diváci před podiem si sedají. Konečně vidíme Yannise od hlavy až k patě. Dokonalá atmosféra. Vše rozproudí až bicí z Red Socks Pugie a podobná Electric Bloom, při níž Yannis bouchá do bubínku, div ho neprotrhne, vydává se do publika, jež ho unáší kdovíkam...

Následuje mini přestávka a pak se kapela vrací zahrát instrumentální Moon, na jejímž konci se Yannis publika třikrát zeptá „Are you ready?“ Všichni už tuší, co bude následovat, a hala vybuchuje při Inhaler. Celý set pak ukončuje svižná Two Steps, Twice a všichni zpívají s Yannisem: „Pa-pá, pa pa pa dáááá...“

Obavy, že matinée koncert bude spíš takový odpolední dýchánek, se naprosto rozplynuly. Naopak, vystoupení Foals v Royal Albert Hall považuju za jeden z nejlepších koncertů svého života. Bylo to skvělou živou kapelou, bylo to epickou atmosférou Royal Albert Hall, výbornou akustikou a hlavně tím, co dělá dobrý koncert tím nejlepším – diváky. A ti britští jsou v tomto ohledu těmi nejlepšími.

Info

Foals (uk)
28. 3. 2013, Royal Albert Hall, Londýn

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace