redakce | Články / Seriály / / 10+1 | 19.10.2013
Bob je protřelý brněnský freak, toho času článek špinavých diskotékových hédonistů Dirty Picnic, kteří vydali desku View Through the Crystal i její remixovou variaci, mají nový materiál na EP a pomalu se chystají na další album. Indie dance?
Com Truise - Galactic Melt
(2011)
Tohle je pure disco. Stačí slyšet tři tóny a bezpečně ho poznáš. Přísnej výběr zvuků, který používá pořád dokola, ho jasně definuje. Drží se na uzdě a moc neexperimentuje, protože mu to funguje.
The Presets – Apocalypso (2008)
Prostřední deska je rozhodně nejlepší a jen tak ji z hlavy nedostanete. Jeden hit vedle druhýho. Silný melodie, našlapaný sevřený rytmy a naléhavý zpěvy, nic nechybí.
Empire of the Sun - Walking on a Dream
(2008)
Pop ve své nejčistší podobě. Když sem poprvé slyšel We Are the People, tak se mně to moc nelíbilo, ale pak na mně z celý desky dýchla ta drogová atmosféra a byl sem ztracenej.
John Maus - We Must Become the Pitiless Censors of Ourselves (2011)
On se nedá s nikým srovnávat, teda kromě Ariela Pinka. Kombinace něco jako gotickýho zpěvu, synťákovejch vyhrávek a decentních beatů zní jak z pohádky, kde všichni frčej na tajemným elixíru.
Korallreven - An Album By Korallreven
(2011)
Šplouchání móře, křičení racků a ty se válíš v písku a ta škeble šumí tak sladce...
Metronomy - Nights Out
(2008)
Jo, sou kapely který sou fakt vtipný. Uslyšíte ty nejprdlejší zvuky na světě v bláznivých kolážích písniček, které se stále drží v kolonkách tanečního popu. Rozhodně za poslech stojí i poslední The English Riviera, teda pokud vás baví trochu usedlejší zvuk à la Fleetwood Mac.
Neon Indian - Era Extrana
(2011)
Moc šikovně spíchlý disco s trochu špinavým soundem. Rovný beaty sou povinnost, synťáky se proplítaj v inteligentních aranžích a pan kocour všem dejchá za krk.
Toro Y Moi - Causers of This
(2010)
Chilloutovej projekt zvukově dotáhnutej do absolutní brilantnosti. Nejzasněnější písničky ze všech. Škoda tý nový desky, kouzlo se vytrácí a objevuje se něco jako Jamiroquai.
The Horrors - Skying
(2011)
No abych nezapomněl, že vlastně kytary taky eště furt existují. Třetí deska není žádný zklamání, písničky jsou vyklidněnější, atmosféra se buduje pozvolna a uváženě. Všechno funguje, jak má.
Hyetal - Broadcast
(2011)
Nejdelší reverby na světě, tajemný synthy a superretro zvuky automatu. Ale není to temno, který tě chce zbaštit, je to tajemná kráska, s kterou chceš trsat na párty.
guilty pleasure: Kajagoogoo - Too Shy
redakce 01.12.2024
Deset důvodů proč číst fantastiku. Deset tipů na knižní tituly.
redakce 23.10.2024
Ředitel Marek Hovorka pro vás vybral 10+1 filmový tip, který byste si neměli nechat ujít, což berte jako velmi husté, jakkoliv jedinečné síto. Snímků budou stovky!
redakce 17.10.2024
Francouzský fenomén, který doma vyprodává mnohatisícové haly, míří k nám na dva koncerty. Groove Brno.
redakce 06.10.2024
V rámci festivalu Music is Nina a Štěpán Honovi představí jedinečnou barevnost spojení klavíru a vibrafonu. Zatím si poslechněme klavíristčiny oblíbené skladby.
redakce 19.09.2024
Co může být lepšího než doporučení přímo od členek týmu festivalu, které vám prozradí, na jaká shows letošního Lunchmeatu nesmíte chybět?
redakce 11.02.2024
Lukáše můžete znát z kapel Orient nebo Ginger Wizard & Peter Jacksons. Také je součástí nahrávacího studia Tropical Cell. Lásky, nejoblíbenější kapela a guilty pleasure?
redakce 26.10.2023
Co všechno peruánskou rodačku Alejandra Cárdenas Pacheco inspirovalo? Můžete vidět a slyšet na Le Guess Who?, nebo taky za pár dní v Punctu.
redakce 13.10.2023
"Znát a milovat album Raw Power od The Stooges bylo součástí mé identity, když jsem začínal hrát ve vlastních kapelách," říká zpěvák Felix Bushe. Zítra živě.
redakce 02.10.2023
Sedm divadelních vzpomínek, které jsou pro Adama zásadní, tři tipy, co v nejbližší době vidět v Praze, a jedno guilty pleasure!
redakce 15.09.2023
"Nedávno jsem si uvědomila, že hudba kterou jsem poslouchala jako teenager hluboko uvnitř mě zakotvila a podvědomě inspiruje mou dnešní produkci," říká Martyyna. Lunchmeat volá.