10 + 1 = Miroslav Papež (Moimir Papalescu)

Nová rubrika 10 + 1 dá nahlédnout, co poslouchají muzikanti napříč žánry. Věkem i pohlavím. Moimir Papalescu a očekávaný výčet electro krásek a krautrockových analogů? Pokud jste si stejně jako my poslechli jeho poslední/první desku rozhovor s chlápkem> a dokonce jste si přečetli i rozhovor s chlápkem>, který nejen nahrává hromadu muziky, ale taky masteruje hudební kanóny typu Edith Piaf, možná vás bude zajímat, co si pouští nejraději a co poslouchal u prvního cigára tehdá před lety. Všimněte si - vypadá pořád stejně. Mimozemsky.

1. Moduretik – Jizvy minulosti (2013)
   Tohle nový album Jana Jiskry jsem slyšel ani nevím kolikrát, když jsem na něj dělal mastering. Důkazem, že je hodně dobrý, je fakt, že si ho pouštím i dávno potom, co jsem master odevzdal.

2. UFO – Flying (1971)
   Miluju tuhle kapelu, ale jen dokud hráli space rock. Flying je jedno z jejich prvních alb a UFO jsou na něm možná ještě o trochu lepší než další moji oblíbenci – Hawkwind. Flying je parádní kosmickej výlet do raných sedmdesátek.

3. Karlheinz Stockhausen – Kontakte (1959)
   Kontakte je ztělesněním průkopnické Stockhausenovy tvorby – geniální dílo, které mne asi nikdy nepřestane fascinovat. Vyznačuje se dlouhými klidnými pasážemi, které jsou přerušované náhlými nečekanými změnami. Připravené pásky, na kterých jsou zaznamenané různé kovové efekty a vesmírné elekronické zvuky, vytvářejí fascinující koláže a neobvyklé zvukové barvy. Pravděpodobně Stockhausenovo nejslavnější dílo. Já ho poslouchám nejraději ve čtyřstopé verzi s přidaným klavírem a bicími. Ta byla natočena v Torontu v roce 1978, kdy původní nahrávku doplnili pianista James Tenney a perkusista William Winant.

4. Steely Dan – Gaucho (1980)
   V pohodě, uvolněné a nekomplikované. Tak by se dalo charakterizovat tohle album od mistrů pop-jazzu, Waltera Beckera a Donalda Fagena. Rád ho poslouchám už od gymplu. V poslední době hlavně při nočních jízdách autem.

5. Public Image Ltd. - This is PiL (2012)
   Už dlouho neudělal John Lydon dobrou desku. Naposledy se mi líbilo album Album s Gingerem Bakerem, kterej do toho mlátil jak hluchej. Psal se rok 1986. Pak dlouho nic. Až teď.

6. Fad Gadget – Under The Flag (1984)
   Fad byl velkej fanoušek Marca Bolana, Iggyho Popa a Lou Reeda. Takže je to trochu znát. Ale vůbec to nevadí, protože jako hlavní výrazovej prostředek používá elektroniku. Proslulý byly i jeho vystoupení, plný energie a neuvěřitelně obskurních kreací. Škoda že to tak brzo zabalil.

7. Francis Cabrel - Carte Postale (1981)
   Moje oblíbená, možná i nejoblíbenější francouzská deska. Poslouchám ji rád, protože mi připomíná místa, kam jezdím rád na dovolenou.

8. Claude Debussy - The Complete Works for Piano By Walter Gieseking
   Debussy, můj nejoblíbenější skladatel. Častý společník za dlouhých zimních večerů. Tohle album v úžasné interpretaci Waltera Giesekinga jsem míval i na vinylu. Častým poslechem se ale tak ohrálo, že teď ho poslouchám už jen z cédéčka. Je na něm i moje nejoblíbenější Debussyho skladba – La cathédrale engloutie neboli Potopená katedrála. Čistá romantika.

9. Antony Phillips - Field Day (2005)
   Akustické album bývalého kytaristy a zakladatele Genesis, které mne vždy okouzlí.

10. Can - The Lost Tapes (2012)
    Mute nedávno vyhrabali z archivu tenhle pádný důkaz toho, jak byli Can důležitou kapelou, která ovlivnila desítky dalších významných hudebníků jako Public Image Limited, The Fall nebo Einstürzende Neubauten. Ztracené pásky jsou příkladem té nejlepší experimentální rockové avantgardní hudby.

• 1 (guilty pleasure)
  Slade – On Stage (1982)
  Autobusová čekárna. První cigáro. Přenosný kazeťák a Slejdi. To mi bylo 13. A teď si to dávám znovu, jen s tím rozdílem, že místo kámošů ze základky mám za parťáka svého osmiletého syna.