10 +1 = Robert Niziński (Księżyc)

Milovník analogu, hub a Johna Cage. Polský skladatel a experimentátor Robert Niziński stál u zrodu, hibernace i návratu kultu jménem Księżyc – uskupení, které vzdává hold slovanskému folku v podobě a uchopení, jaké se mohlo zrodit snad jen v devadesátkách. Sekundovat silným hlasům Kasii a Agaty není snadná úloha, z výběru vystudovaného muzikologa lze na první pohled vyčíst, že má naposloucháno, do hloubky. Ale i nejsečtělejší z nás si sem tam připomenou, jak chutná přecpat se sladkým... (Księżyc vystoupí o víkendu na festivalu Alternativa, nenechte si je ujít!)

Philip Glass - Einstein on the Beach: Knee Play 5
Miluju to: „1-2-3-4-1-2-3-4-5-6...1-2-3-4-5-6-7-8...“. Einstein on the Beach je opera o čtyřech dějstvích, kterou napsal Philip Glass v roce 1975. Jde o portrét osoby, co měla vizi, jak mírumilovnou cestou změnit svět k lepšímu. Spousta lidí možná neví, že Einstein byl velmi zapálený pro hudbu a sám hrál obstojně na housle.

Irena a Vojtěch Havlovi - Malé Modré
Sice „Malé Modré“, ale pro mě osobně je to „Velká Věc“. Jejich hudbu jsem objevil už v devadesátkách. Dva velmi inspirativní umělci, kteří hrají skvěle, procítěně a umí své hudební vyjádření posunout na jinou úroveň díky kontrastu hluku a ticha.

Louis Sclavis – Graves
Louis Sclavis byl jedním z mých nejoblíbenějších klarinetistů a jeho nahrávky jsou jako lekce mistra hry. A kdoví, možná právě od něj přišla podvědomá inspirace a tlak přearanžovat skladbu Anioł od Księżyc, nahranou v devadesátých letech ve studiu Polského rádia. Agata a Katarzyna zpívaly v doprovodu dvojhlasu klarinetu, který jsem nahrál stopu po stopě.

Coil - Love's Secret Domain
Velmi unikátní kapela a příznačné album i skladba. Mám rád tu rozličnost vrstev, sugesci tranzu a temnotu písně. Strávil jsem nejeden večer jejím poslechem stále dokola.

Meredith Monk & Vocal Ensemble: Vessel Suite (Live, 1993)
Jedním slovem skvělé – teatrálnost, rituál, hudba, exprese, hlasový rozsah, důstojnost, gesta, síla a klid, lyričnost, radost, prožitek a humor. Jsem rád, že jsem měl šanci vidět Meredith vystupovat právě v tomto období. Nevšední a jedinečný zážitek!

John Cage - Sonatas and Interludes for Prepared Piano
Co k tomu říct? Preparovaný klavír (naplněný odpadky, podivnými předměty, šroubky apod.) byl ve čtyřicátých letech minulého století něco převratného, alespoň myslím. Jen si představte, že posloucháte hru na piáno, na vlastní oči jej vidíte, ale váš sluch zachytává neznámé zvuky. Nedá se zpochybnit, jak skvělým umělcem a člověkem John byl, se vší svou odvahou, citem a chytrým experimentováním. Zaslouží si ohromný respekt.

Iva Bittová & Fajt - Svatba
Po dlouhých letech fascinace jsme se s Ivou střetli na jednom pódiu v rámci festivalu Voices v Centru současného umění na zámku Ujazdowski, jen chvilku po reunionu Księżyc v roce 2014. Bylo nám ctí a potěšením!

Arvo Pärt - De Profundis
Naprosto mystická hudba současnosti. Jednoduchost, čistota, vyjádření nesmírné tísně a světa, který otevírá. Skladba vznikla ve stylu tintinnabuli (z latinského slova tintinnabulum, tedy zvon) a skladatel ji dodělal v sedmdesátých letech.

Mulatu Astatke - Yègellé Tezeta
V tomto zavádějícím videoklipu můžete vidět scény z filmu Mimo zákon (1986) od Jima Jarmusche a slyšet hudbu Mulatu Astatkeho použitou v jiném Jarmuschově filmu Zlomené květiny (2005). Musím uznat, že Jim Jarmusch mě asi nikdy nezklamal, co se týče jeho volby hudby a kompozice soundtracků k filmům. Mulatu Astatke, John Lurie, Tom Waits, Josef Van Wissem jsou jen jedni z mnoha, které mám nejradši.

Stereolab - Mars Audiac Quintet
Skvělá skupina! V jejích písních najdete drsnost i eleganci, fantastické vokály a aranže nástrojů, široké spektrum výrazů od delikátní melancholie až po mnohem agresivnější nálady. Můžete cítit určité napětí, jak se melodie a hlasy rozvíjejí, a nevíte, co čekat...

Guilty Pleasure: Jean Michelle Jarre - Equinoxe, Pt. 5
Možná úplně první nahrávka, kterou jsem v dětství slyšel, u sousedů doma. A skrze stereo, rovnou z vinylu! Tohle byl obrovský objev a nová zkušenost, mí rodiče doma stereo přehrávač neměli. Kdykoliv teď Equinoxe slyším, připomene mi přejídání se sladkým z dětství. Chápu, že jeho vyumělkovanou přeslazenost už dnes každý nestráví, ale stále to miluju. Nádherný obal!