10+1= Rou Reynolds (Enter Shikari)

Enter Shikari se dali dohromady na londýnském předměstí St. Albans v roce 2003. Inspirovaní DIY hardcoreovou scénou i drum’n’bassovými DJ sety začali kombinovat metal s dubstepem. Neobvyklý styl k nim přilákal pozornost a jejich debutové album Take to the Sky (2007) vystřelilo na přední pozice prodejních žebříčků. Jejich zpěvák Rou Reynolds se s námi, pár dní předtím, než Enter Shikari vyjde nová deska, podělil o deset a jednu svých osudových hudebních lásek. Vzpomíná na dětství i samotné prazačátky Enter Shikari aneb Od Čajkovského až po Prodigy.

Glen Miller – In the Mood
Moje chůva byla velká fanynka bigbandového jazzu a swingu a milovala sledování těchhle starých vystoupení. Pro mě to jako pro dítě bylo ohromně vtahující. Jedna z mých prvních vzpomínek je, jak jsem stočený do klubíčka na gauči, sleduju Glen Miller Orchestra, jím čokoládu a možná i trochu tančím.

Gloria Jones – Tainted Love
U tohohle velmi vzpomínám na to, jak jsem procházel jako teenager kolekci vinylů svého táty. Pracoval jako DJ pod Motown Records a měl množství hudby, ve kterém se dalo ztratit. Odsud jsem už jako dítě získal cit pro melodie a harmonie. Bydleli jsme v takovém tmavém a strašidelném sklepě, i přesto mě tam tahle písnička vždycky roztancovala. Úplně rozzářila náš byt!

Petr Iljič Čajkovskij – 1812 Overture
Tenhle kus mi ukázal táta. Tohle je skladba, která dovede nadchnout do klasické hudby každé dítě, je to bombastické a explozivní. Ale taky tam je mnoho citlivých momentů. Naučila mě hodně o budování dynamiky hudby.

Queen & David Bowie – Under Pressure
Vzpomínám si, jak jsem objevil Queen a byl unešený z jejich virtuozity. Přišli mi strašně grandiózní, stal jsem se jimi úplně posedlý, už jako dítě. Taky jsem díky tomu objevil Davida Bowieho, ačkoliv jsem ho na téhle nahrávce nejdřív vnímal jen jako hlas. Rodiče mi pak ukázali i jeho desky a láska byla na světě.

Manic Street Preachers – Australia
Manics na mě měli ohromný vliv hudebně i textově. Náš basák Chris a já jsme se učili hrát všechny jejich písničky společně. Ve dvanácti jsme začali studovat jejich akordy a texty a vydrželo nám to dodnes.

Blur – Advert
Vyrůstal jsem s britpopem. Oasis, Blur, Pulp, The Verve, tihle všichni byli moji hrdinové. Vokál Damona Albarna a kytara Grahama Coxona na mě mají dodnes nepopsatelný dopad. Jsou nevyčerpatelným zdrojem nápadů.

The Prodigy – No Good (Start the Dance)
Byl jsem odchovaný primárně na kytarové hudbě, objev breakbeatu, acid houseu a raveu pro mě tak byl velmi zlomový moment. Prodigy měli zápal a vášeň rockové kapely, ale vtáhli mě do světa elektronické taneční hudby.

SikTh – Skies of Millennium Night
Žil jsem v Hertfordshiru, kde jsme měli neuvěřitelně pulsující hardcore/punkovou a metalovou scénu. Pamatuju si, jak jsem ve čtrnácti letech sledoval tuhle kapelu v místním klubu pro mladé. Byl jsem unešený a zároveň trochu vyděšený z intensity té hudby. Brzo se z nich ale stala jedna z mých oblíbených kapel. Dan Weller, jejich kytarista, se stal naším dobrým kamarádem a pracoval s námi od té doby téměř na každém albu.

Gorilla Biscuits – Start Today
Objevení amerického hardcoru byl pro mě zásadní. Je to obrovská scéna složená ze spousty lokálních kapel, které se zabývají jeho významem a historií. Díky téhle kapele jsem začal chápat, kde je jádro takové vášně.

High Contrast – If We Ever
Náš kytarista Rory má staršího bratra, který dělal drum’n’bassového Dje. Představil nám tuhle scénu a zaujala nás náruživá energie, v pro nás zatím neprozkoumané formě. Label Hospital Records se stal naším spřáteleným kolektivem a užívali jsme si spolupráci po několik let.

guilty pleasure: Henrik Høven – Weekend
Nevěřím moc na guilty pleasures. Mám rád všechny typy hudby, ale chápu, že lidi můžou být občas překvapení, že se mi líbí i něco takového. Práci na téhle hudbě jsem si opravdu užíval, je za tím tým velmi talentovaných lidí. A Henrikův hlas je neuvěřitelný.