10 + 1 = Zagami Jericho

Zagami Jericho je sedmnáctiletý pražský objev, který se zničehonic vynořil z hlubin Bandcampu před několika měsíci. Zvěsti se rychle šíří, nabídky na koncerty se množí, hudební zaujetí zůstává. Recenzi na její debutovou nahrávku čtěte zde, z čeho vyrůstá a co poslouchá, to čtěte a poslouchejte rovnou tady.

Current Value - Footwork
Aktuálně je Current Value jeden z mých nejoblíbenějších producentů, obzvlášť jeho starý věci mají super oldschool dark vibe. Footwork jsem ale vybrala proto, protože Biocellulose bylo moje první album od něj a pro tu úžasnou sci-fi portal-ish atmosféru, která jím táhne. Ta je dokonalá.

PHARAOH - ФОСФОР
V jeho podání je ruština nejkrásnějším a nejvíc "drsným" jazykem. + Jeho vizuály jsou super a je úplně jinde než ti, ke kterým ostatní Pharaa občas přirovnávají. Song na trip do lesa. Zbytek jeho diskografie je stejně super, i když mysteriózní vibe skálopevně drží jen tenhle song. To ostatní je ke knife fightu na Národce ve tři ráno.

Demi Lovato - Cool for the Summer
Baví mě tvorba Maxe Martina a sledovat, s čím přijde, a pokaždý je to výborný (stejně jako song s Goulding - On My Mind). Ani tady tak moc nejde o zpěvačku, alespoň pro mě ne, protože ať se člověk snaží ukázat sebevíc, jak je grownup, jednou Disney, navždy Disney. Jak hitne ten chorus - tohle je popový nebe, tohle je nejlepší.

Darewin - Leader
Pure hudba a krásně upřímnej rap a baví mě i ostatní, kteří se okolo Darewina pohybují (MDT, Last...). Navíc má zajímavou barvu hlasu, která mě nejspíš nikdy nepřestane bavit.

M.O.O.N. - Crystals
Asi se shodneme na tom, že Hotline Miami a její OST je to nejlepší, co gaming průmysl v poslední době potkalo. Ačkoliv by stálo za to jen z prvního dílu vyzdvihnout několik skladeb, Crystals to vyhrává díky svýmu podmanivýmu minimalismu, kterej fitne do každý situace a mísí se v něm dost nevinná, ale zároveň správně evil nálada.

Lazerhawk - So Far Away
Napadlo mě sem dát Perturbatora, Carpentera nebo další zásadní synthwave jména. So far Away je ale o kousek nad nimi, pro mě je to suicide song #1. Výborná melancholická nálada, a stejně tam cítíte echo štěstí, který je někde daleko, ale vlastně docela blízko. Gun do ruky a volume doprava.

Robert Miles - Children
K tomuhle asi nemusím nic moc říkat. Absolutní klasika a moje oblíbená skladba od nějakejch osm let.

Blank Banshee - Teen Pregnancy
BB mi přijde jako naprosto zásadní postava v tomhle žánru, už jen proto, že tu asi hardly bude stejně dobrej zástupce. Hudba plná emocí a myšlenek, výbornej sound, Kanada, tajná identita, perfektní.

Bratkilla & C-Netik - Corona Virus
Oblíbená záležitost, kterou jsem objevila teprve nedávno. Líbí se mi až primitvní energičnost a ten čistej kick a ta basička a ten vokál a ten synth, prostě celý je to super a doufám, že to někdy uslyšim na pořádnejch bednách, to pak aspiruju do jiný dimenze.

GFOTY - Friday Night
Celý PC Music naprosto zbožňuju, GFOTY má ale navíc hodně hot primal vibes a tenhle song je tak perfektně ironic, až není, a pořád dokola. Melodickej přechod ze sloky na refrén mě poprvý úplně odstřelil. I podruhý. Vlastně pokaždý.

Guilty Pleasure: Pink Angels – Slay Mama
Tak každej máme něco, ne.