3 na 3: Matěj Černý, Markéta Čočková, Daniel Možnar (Let)

Desátý ročník Letiště, který se uskuteční od 18. do 21. července, bude prvním ročníkem festivalu Let. Hranický podnik zkracuje název, rozšiřuje prostory a zachovává bohatý program plný hudby, workshopů a divadelních představení. U příležitosti výročí také mění koncept na dvouletý a (konečně i někdo v Česku) přichází s nedělním závěrečným ravem, tentokrát vás svezou společně s bookingovou agenturou SPFM. Více o bienále, novinkách a létání se dozvíte v rozhovoru s organizačním týmem.

Na oslavu desátých narozenin jste si dali nové jméno, opustili letiště a jen tak letíte. Vidíte to i ve svém osobním životě? Existuje nějaká symbolická souvislost a inspirace?
MATĚJ: Tahle akce nám do osobního života promlouvá víc, než bychom si přáli, a je to asi jeden z důvodů, proč se s ní dostáváme do druhé dekády. Já osobně jsem zároveň s prvním ročníkem opustil Prahu a začal cestovat, což se za těch deset let dostalo do stavu, kdy bydlím v Londýně, pracuju na Kypru a pořádám festival v Hranicích, je to nepřetržitý let a letiště jsou součástí mého každodenního života. Teď to vygradovalo na dva lety týdně. Takže červencový Let bude vlastně zklidněním a vylepší mou uhlíkovou stopu, za kterou se všem omlouvám.

„Striktní geometrii typografických kompozic nabourávají organické tvary představující tělesa pohybující se vesmírem,“ píšete k letošnímu vizuálu. Kdo za ním stojí? Letíte až do vesmíru?
MEJBA: Letošní vizuál vytvořil grafik a tvůrce písem Přemysl Zajíček, který měl zadání, ať vynikne nový název Let v kontextu s narativem, který držíme od roku 2018, kdy se součástí festivalu stalo divadlo. Už tehdy nevědomě vznikal současný název, v rámci imerzivní performance šlo o ztroskotaný LET18. To jsme ještě netušili, co nás a všechny čeká. Rok 2019 byl posledním ročníkem na původním místě konání – drahotušském letišti. 2020 proběhl jediný ročník mimo Hranice, a to v Praze, s příznačným podnázvem „Nouzové přistání”.

Od roku 2021 začala naše cesta bájnou vzducholodí – jím bylo nezávislé kulturní centrum Karnola, kde se festival konal poslední tři roky –, která sestoupila z nebes, aby přinesla kulturu v době, kdy to bylo nejvíce potřeba, a „nabírala pasažéry na společný let na kraj Vesmíru a ještě dál” a vznikl kontinuální narativ. Rok nato jsme se vzducholodí zakotvili na intergalaktickém hubu, odkud jsme se v našich představách vydali na onen kraj Vesmíru. Tam jsme loni našli červí díru, která nás vzala do nových dimenzí, do světlých zítřků, a započalo hledání Ráje.

Desátý ročník je návrat k open airu. Mysleli jsme, že se vrátíme zpět na letiště a nový domov budeme hledat ještě pár let, ale Vesmír pro nás měl jiné, lepší plány. Po různých rošádách se nakonec zjevil prostor, o kterém jsme neměli ani tušení, a jak bylo řešení lokace všemožně komplikované, nakonec bylo až překvapivě jednoduché. Novým domovem se nám stal krásný remízek ve vojenském prostoru hned vedle drahotušského letiště, takže se vracíme i nevracíme zároveň, kruh se uzavírá a nový domov se zdá být oním kýženým Rájem. Uvidíme.

Po letech opouštíte tradiční koncept každoročního pořádání festivalu a přecházíte na tzv. bienále. Fandím zdravému zpomalení, ale co vás k tomu vede kromě všeobecného přetížení? Máte pocit, že je potřeba více času na přípravu a více prostoru k nadhledu?
MARKÉTA: Naše časové vytížení je jedním z hlavních důvodů. Naplánovat a realizovat festival v ideální podobě během jednoho roku, a zároveň zvládat pracovní nebo studijní závazky a věnovat se osobnímu životu, se ukazuje jako nemožné. I když se plánování věnujeme celoročně, finální dramaturgie, místo, tvář i tým se většinou upečou až na poslední chvíli. Poslední dva měsíce jsou pro nás proto velmi intenzivní – vše ostatní jde stranou a snažíme se dotáhnout, co se dá.

Mít větší klid a nadhled bude velmi ozdravné pro nás i pro Let samotný. Každoročně bojujeme s nedostatkem času na propagaci, což nám brání efektivně komunikovat naše plány širokému publiku, a naše úsilí tak často přichází vniveč. Věříme, že koncept bienále nám umožní věnovat první rok důkladnému plánování a druhý promyšlené propagační kampani, abychom se nakonec společně mohli setkat někde u Drahotuš s naplněným očekáváním a radostí.

Koho považujete za „zcela nové objevy na hudební scéně“ a na které z nich se nejvíce těšíte?
MATĚJ: Ačkoliv jsme desátý ročník pojali dramaturgicky spíše jako návrat ke kořenům a svolávání staré party, máme tam pár horkých novinek. Midnight Swimmers, MarZ, Moře dní. Těžko vybírat, na kterou se víc těším. Všichni udělali krásné nahrávky a já věřím, že je dokaží skvěle předat naživo. Ale jsem fakt zvědavý na kapelu Moře dní, která se vyloupla ze stínu mentorů Buty a v naprosto unikátním stylu předává dál slezskou melancholii.

No a novinkou, na kterou se taky těším, bude nedělní takeover s agenturou SPFM, která má na svědomí bratislavskou techno party Nočná a která nám přijede udělat závěrečný day rave. Ten skončí v deset večer a zahájí tak návrat k dodržování nočního klidu a obecného pořádku.