Pořadatelská: Lin Wojnarová (Kulturní centrum Provoz)

Pěší zóna u Ostravice je bohulibé místo, hned vedle sebe tu najdete kluby Provoz, Dock a Barrák, nejlepší je sledovat cvrkot z nábřeží. Anebo zevnitř, nastřídačku. Lindu Wojnarovou, členku hudebního kolektivu Gin&Platonic, redaktorku nakladatelství Bílý Vigvam a produkční Provozu najdete v... jednom kole.

Co chystáte další dny a týdny?
S přicházejícím jarem chystáme hromadu akcí. Kromě hudby se můžete přijít podívat na autorská čtení, výstavy anebo si užít nedělní vegan snídaně na našem baru v přízemí. Konkrétně v dubnu bych ráda vypíchla návštěvu rakouských Land of Ooo v doprovodu písničkáře Hello Incognito. Oba celky si u nás střihnou premiéru a čekáme pořádnou páteční pohodu. Hned v sobotu plynule navážeme prvním ostravským koncertem místního projektu Moře dní, balancujícího na základech psychedelie a popového songwritingu, který má na svědomí Martin „Marcyn“ Hampel (Places, February, Buty). Společně s nimi vystoupí také američtí Charmaine’s Names. Pořádnou nálož čekáme v polovině měsíce na koncertě synthpunkových Berlin Manson ve společnosti Atomic Candy Creeps – v jejich sestavě zasvěcení rozpoznají třeba bývalé členy At Bona Fide. Tahle show bude dost možná na nějakou dobu poslední ve starých klubových prostorech, jelikož se chystáme na zásadní přestavby. Tak nech všetko zachvátia plamene!

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?
Moc příjemně mě překvapil koncert Hot Garbage organizovaný Aww Man v Underdogs’. Úplnou náhodou jsme se s kamarádkou rozhodly zabít čas před mým vlastním vystoupením na poslední Whiskas party. Stihnout před taneční náloží v Bike_Jesus ještě neo-psychedelic bandu z Kanady bylo skvělé. Do teď se závistí myslím na boží kovbojskou košili basačky Juliany.

Zatím nejrozkošnějším zážitkem tohohle roku byla možná až příliš intimní, ale o to zábavnější show Ryder the Eagle v olomouckém blues baru Garch. I přes tanec na nestabilních stolech se nikomu nic nestalo, zazněly songy z nové desky Megachurch i staré fláky pro skalní fandy. Ideálka. Jo a Dry Cleaning ve Futuru, to je bez debat. Florence Shaw se už od dob prvních épéček drží na nejvyšší příčce mého pomyslného žebříčku geniálních textařů*ek.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šla podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?
Z místních aktivit doporučuju sledovat série akcí Sinus v Otvoru v Docku a Gin&PLATOnic v galerii Plato. Skvělé věci se kontinuálně dějí v Olomouci na SF MINI nebo v tamním letním kině pod taktovkou kolektivu Hlubina, Brno v mých očích zase ožívá díky nové koncertní sérii SOFTSPOT v Kabinetu múz. Radost mi udělá jakákoliv kultura, za kterou se nemusím hnát až do Prahy. Z vlastní zkušenosti na Provoze víme, že organizovat koncerty mimo hlavní město občas vyžaduje zápal hraničící s šílenstvím. Za mě je tedy nutné podporovat kohokoliv, kdo se do dělání gigů vůbec pouští. Moc se těším na svůj pomyslný začátek festivalové sezóny, snad už taky na pořádné teplo a slunce, na konci května –⁠⁠⁠ Psychedelic Umami víkend v Soulkostelu ve Vernéřovicích.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?
Už několik let, pro někoho možná až zbytečně detailně, dokumentuju svůj denní život skrz stories na Instagramu. Před časem jsem si uvědomila, že když se člověk snaží skloubit práci na plný úvazek s produkcí akcí a vlastním kulturním a sociálním životem, často mu zážitky rychle mizí z hlavy. Instagram tím pádem používám hlavně pro deníčkové účely.

Dokud se neobjeví praktičtější možnost, jak informovat lidi o koncertech, než Facebook eventy, budu nucena setrvávat i tam. Idea sociálních sítí mě nikdy nijak nerozčilovala, nepociťovala jsem potřebu se vůči nim nějak vymezovat. Z promotérského hlediska je bohužel čím dál tím těžší je efektivně využívat –⁠⁠⁠ skrze tlak na využívání sponzorovaných postů. Organický dosah je minulostí. To mě mrzí.

Kam nejraději chodíš na jídlo?
Kocouří způsoby jsou vždycky sázka na jistotu, největší radost mi udělá vegan obalovaný květák anebo jejich proslulý guláš s knedlíkem. Na domácí těstoviny zásadně do italské jídelny Trattoria Pupík, pokud to jejich šibeniční otevírací doba dovolí, a jako Ostravačka nemůžu opomenout legendární smažák v Denním baru Metro. Tahle oáza klidu s nadpozemsky příjemnou obsluhou zvládne z mizérie vytáhnout i nejzamračenějšího člověka. Aspoň na chvíli.