3na3: Ondřej Cihlář a Ondřej Bauer

Tuzemský label Tranzistor pořádá od počátku své existence revue, v nichž představuje své skupiny a jejich aktuální tvorbu, revue, které mívají pozoruhodné formáty. U příležitosti padesátého výročí vpádu ruských vojsk a následné normalizace chystá návrat kádrových přehrávek, které provázely hudebníky sedmdesátá a osmdesátá léta. Režie se jako obvykle ujmou herci z divadla VOSTO5 Ondřej Cihlář a Ondřej Bauer, kteří budou zároveň tvořit kádrovou komisi. Tak jsme se jich zeptali na jejich kádrové profily…

Celý nápad někdejších přehrávek ve spojení s vámi dává tušit ironický nadhled, tentokrát tedy s výročním historickým podtextem, na druhou stranu připomínání invaze v srpnu 68 má pro nás silně neveselý kontext. Prezident dělá, že žádný srpen nebyl, vypískaný premiér u budovy Českého rozhlasu je bývalý člen StB a podobných paradoxů bychom našli celou řadu. Jak se díváte na aktuální české teatrum mundi?

OnC: Ano, situace padesát let po invazi je alarmující, ale vzdychání si mezi svými na jednom břehu nemá valný význam. Je třeba najít odvahu a srozumitelný způsob, jak trpělivě přesvědčovat i druhý břeh naší společnosti, že je mnohé za hranou a co už je lež. To ovšem znamená mít sílu a odhodlání pustit se do řeky stále divočejší a špinavější. Všichni, kdo se o to pokoušejí, mají můj respekt.

OnB: Naprosto souhlasím s Cihlínem, zároveň doufám, že některá hudební sdružení budou mít i písně o lásce jako takové. Naše spojení snad může mít výsledek ten, že si budeme dělat prdel jak z „přehrávkového oseru” tak ze „žíly trhajících si umělců”.

Víte, které skupiny vás na přehrávkách čekají, máte naposloucháno nebo to bude otázka improvizace? Jak jste se vlastně dostali k labelu Tranzistor?

OnC: Pojí nás dlouholeté přátelství s šéfem Tranzistoru Davidem Landštofem, což by ale nevedlo ke spolupráci na Přehrávkách, kdyby kapely, které zahrají, nebyly zajímavé. Většinu kapel naposlouchanou mám, ale reagovat na předvedené hraní budeme moct až bezprostředně, takže se spojí příprava s momentální kondicí hudebních těles.

OnB: Tvorbu většiny kapel znám a s většinou se známe i osobně. Baví mě různorodost, jakou Tranzistor sdružuje. Večer jako takový může přinést spoustu překvapení a vody na náš mlýn může přitéci kubík… nebo dva. Těším se, v kolika kapelách bude David L. bubnovat.

Na čem jste vyrostli, co se poslouchalo u vás doma? Nejsilnější hudební zážitek z dětství?

OnC: V dětství mě ovlivnil vkus rodičů – tzn. od písniček Osvobozeného divadla a Semaforu přes Starce na chmelu a folkáče až k Mertovi, Mišíkovi, Pražskému výběru atd. Z Polska se na kazetách vozili taky zahraniční undergroundové legendy.

OnB: Já vyrostl na Sex Pistols a Svatym Vincentovi, prokládanym Pink Floydama a Psíma vojákama. Pak a Plastici a Bulis, a když přišlo jó na lámání, tak Kuře v hodinkách. Každopádně v šesti letech sem byl s našima na posledním koncertu Hrdinů nový fronty. A to si pamatuju dodnes.