3na3: Silent Night

První Silent_Night v režii Genot Centre a Radia Wave proběhla v květnu loňského roku v Divadle Ponec a nyní se tamtéž chystá její páté pokračování. Co je to sleepover koncept, proč zrovna v divadle a jak se vybírají umělci na „spací“ koncerty? Jak si rozostřit, nebo naopak zostřit vnímání a zažít skutečnost jinak poradí Ondřej Lasák a Jarda Petřík, snoví průvodci.

Jak přesně si představit model „sleepover koncert“, třeba ve srovnání se „silent disco“? Speciálně upravený sál plný postelí jak ze seriálu The Knick? Jaká je hlavní myšlenka nebo proč zrovna takto a proč zrovna v Divadle Ponec? Je za tím potřeba vyhnout se policejní hodině, ekoaktivismus, možnost strávit neobvyklou společnou noc, nový druh pospolistosti? Nebo?
Jarda: Tak předně u nás se netančí a hudba jde klasicky z reproduktorů. The Knick jsem bohužel neviděl, ale žádné operace na místě neprovádíme. I když… Vstupování do snů prostřednictvím pouštěné hudby k tomu možná nemá zas tak daleko. Divadlo Ponec se ukázalo jako naprosto dokonalý prostor pro akce tohoto druhu - útulností sálu počínaje a skvělým zvukem konče, nehledě na fakt, že už přespání v divadle je cool představa sama o sobě. Ambientní koncerty podle nás nepatří do klasických klubů, ale do pocitově příjemnějších lokací. Osobně si moc nedokážu představit, že by tenhle celonoční koncept fungoval třeba v MeetFactory nebo Paláci Akropolis, nic proti zmíněným prostorům samozřejmě, ale každý typ hudby si žádá své a pro několikahodinové ambientní akce je zkrátka divadelní sál daleko lepší volba prakticky ve všech ohledech.

Ondřej: Spací koncerty jsou dokonalá platforma pro hudební žánry s cejchem muzaku. Na ambientních/drone akcích je spousta faktorů, které můžou posluchačům i hudebníkům zážitek zkazit - hluk na baru, nutnost dvě hodiny stát u hudby, která zrovna nevybízí k pohoupávání, hlasití návštěvníci atd. Na sleepover koncertech vzniká intimní nadreálné prostředí, kde lidé můžou vypnout, uvolnit se a vážně jenom poslouchat. Jde o vytržení ze všednosti a ze stavu, kdy všechno vnímáme jen na půl ucha. Jakmile člověk leží a nekouká na stage, tak zároveň mizí i to očekávání performativnosti, které obvykle ambient a experimentální elektroniku ve srovnání s rockem u lidí dost sráží. S tím asi souvisí i ta pospolitost. Když děláte akci pro čtyřicet lidí, tak není problém zeptat se ráno každého z nich na to, co se mu líbilo a co by naopak příště udělal lépe. Mizí tak i ty hranice mezi hudebníkem a posluchačem, což zní jako klišé, ale kdy naposledy jste po koncertě posnídali se svým oblíbeným producentem?

Silent Night představuje organizátorské spojení Radia Wave a Genot Centre, i když oba subjekty se primárně zabývají něčím jiným? Proč zrovna takhle a kdo má co na starost?
Ondřej: Bez Wavu by celá série asi vypadala úplně jinak. Před rokem za mnou a za Wimem přišel Jarda s prosbou o pomoc se spací pouštěčkou pro pár kamarádů u někoho v bytě. Jen díky podpoře Wavu v čele s Honzou Hladoníkem a také vstřícnosti Divadla Ponec, které bych z toho nerad vynechal, jsme si tehdy mohli dovolit nakoupit matrace. Jen díky propagaci Wavu z toho také není jen pravidelný třídní sraz po dvou měsících. Dramaturgie i samotná produkce je ale jen na Genot Cetre - tedy na mně a na Wimovi Dehaenovi - a Jardovi. Jinak s tou primárností bych byl opatrnější. Genot Centre je sice vydavatelství, ale mimo Silent_Night v současnosti připravujeme třeba koncerty Ensemble Economique s Ricardem Donosem a Gabriela Salomana s Common Eider, King Eider. Mně osobně to pořadatelství v současnosti zaměstnává podstatně více než příprava tří nových releasů, které by měly být venku do léta.

Jarda: Navážu rovnou na tu primárnost. Radio Wave je samozřejmě na prvním místě rozhlasovou stanicí, ale jeho “úkolem” je mimo jiné i pořádání spousty dalších aktivit, ať už to jsou RWLS koncerty, různé participace na nehudebních událostech a pokrývání dalších kulturních a jiných společenských témat. Koncerty Silent_Night jsou dalším dílkem RW skládačky, které má kromě jiného přeci také přinášet a nabízet jiné možnosti kulturního vyžití.

Pátá březnová noc je zároveň pátou Silent_Night, čím bude zajímavá, čím se bude odlišovat? Jsou muzikanti na takových akcích vystupující něčím zvláštní? Vyžaduje to od nich nějakou speciální přípravu, jak je vybíráte?
Ondřej: Odlišovat se bude hned v několika věcech. Na podobě prostoru poprvé spolupracujeme s mladou módní návrhářkou a scénografkou Hanou Frišonsovou, ale ptáš se asi spíš na hudbu. Black to Comm je asi první interpret na naší akci, kterému se označování za ambient vyloženě příčí. Když si poslechnete jeho často dost nekompromisní zvukové koláže, tak pochopíte proč. Dále se už nemůžu dočkat prvního živě provedeného ASMR remixu u nás, který na SN5 chystá Jara Tarnovski z Gurun Gurun. Sám vůbec nevím, co od toho čekat, což je pro mě vždycky pozitivní. Jinak výběr hudebníků je vždycky o shodě Jardy, Wima a mě. Snažíme se dávat stejně prostoru domácím i zahraničním interpretům a hlavně o to, aby line-up jako celek dával smysl. To ale nutně neznamená vybírat podobně znějící věci. Díky rozdělení na předpůlnoční a noční část nejsme nuceni zvát pouze hezoučký organický ambient a jinou zvukovou vatičku. V noční části je ale určitě nutné pracovat s podstatně nižší hlasitostí, aby lidi měli šanci usnout.

Jarda: Snažíme se pokaždé přijít s nějakou novinkou, i když je to samozřejmě těžké. Na čtvrté Silent_Night jsme i díky jednomu z vystupujících (Honzovi Nálepovi) vyzdobili sál květinami, které nám zapůjčila Botanická zahrada hl. m. Prahy. Aktuálně chceme více vstupovat do prostoru samotného sálu, viz scénografie, o které mluvil Ondra, ale pořád to bude o kompromisech, protože hlavní slovo musí mít hudba a přes noc je v sálu z logických důvodů téměř úplná tma.

+1) Dá se na takové akci neusnout?
Ondřej: Pokud Silent_Night organizujete, tak to jde velmi snadno. Za první čtyři večery jsem dohromady naspal asi šest hodin a Jarda má podle mě ještě lepší skóre. Jinak neusnout se určitě dá, ale nemyslím si, že by se o to měl někdo aktivně snažit. Podle ranních rozhovorů u snídaně mi přijde, že návštěvníky opakovaně nejvíce fascinují právě ty stavy, co zažívají mezi bdělostí a spánkem, kdy přestávají vnímat jakoukoliv časovou posloupnost...

Jarda: Já budu tak na třech a i těch svým způsobem lituju, protože to nejzajímavější se kolikrát děje právě v hodině mezi psem a vlkem - kdy se podle mého s přicházející únavou úplně mění vnímání hudby. Pro návštěvníky je to samozřejmě nesrovnatelně těžší bobřík ke splnění, ale o vzpouzení se spánku by naše Tiché noci rozhodně být neměly.