Články / Reporty

Absolutní tma, absolutní nula (Zero Absolu)

Absolutní tma, absolutní nula (Zero Absolu)

rionka | Články / Reporty | 15.09.2013

Tmavovlasý Francouz stojí sám uprostřed ztemnělé místnosti a ze všech stran ho obklopují pedály, efekty, keyboardy, kytary, drum pady a monitory. Barevná světýlka pomrkávají do tmy. Na klávesách je postavené nedopité pivo. Scéna jako v každé druhé zkušebně – až na to, že dnes se hraje pro lidi.

Brněnské Boro je po prázdninové pauze čerstvě vymalováno (zlatou barvou – a to i na záchodě! Kdo nevěří, musí přijít.). Místní kalendář se začíná rychle zaplňovat hudebními obskurnostmi nejrůznějších žánrů. Bratislavští The Ills uvedli svůj progresivně-alternativní rockový set pozdě a poněkud rozladěně. Používají harmonické kytarové plochy a typické postrockové postupy, ale ve skutečnosti to post-rock vlastně vůbec není. Jejich vystoupení v mé mysli bohužel nezanechává výraznější otisk. Publikum ale reaguje pozitivně, kytarista hraje na svůj nástroj smyčcem, basák vytahuje malé foukací varhany. Druhý kytarista se jim směje.

S intimním řevem Zero Absolu jsem se poprvé setkala za dlouhé a deštivé podzimní noci. Tenhle chladný, nostalgický pocit se táhne jako modrá nit neoddělitelně i dnešním večerem. Nicolas Golaz, přezdívaný Nak, hraje na baskytaru ve vynikající kapele Sport, kterou jsme už měli tu čest vidět koncem července v klubu Desert. Pestrobarevný indie-punkový feeling dnes ale v Boru nenajdete. Ideální způsob, jak si vychutnat temný shoegaze Zero Absolu, je postavit se zády k největšímu reproduktoru, nechat svou duši vychladnout přesně na nula kelvinů a počkat, až na vás začne pršet.

Je to tam úplně všechno – rozkošné elektronické pazvuky, noise, metal, mlha, ozvěna, stopy ve spadaném listí, vybledlé polaroidové fotografie dávných lásek. „Without you... “ Chladně modrou tmu narušuje jen videoprojekce na stěně a jediný slabý reflektor kdesi nad mou hlavou. Po každé skladbě se ztichlými prostorami rozlehne hlasitý potlesk. „Tahle je poslední,“ říká Nak, trochu se napije a omluvně dodává, že už dlouho nevystupoval a teprve pracuje na novém albu. Publikum ho ale z improvizovaného pódia nehodlá pustit bez přídavku. Konečně se tedy dostane na moji oblíbenou The Olive Tree z letošního splitka s (rovněž výbornými) Lost in Kiev. Mám radost.

Po skončení vystoupení jdu nakouknout do zmenšující se hromádky merche. Čas ulehčit francouzskému cestovateli o nějaký ten upomínkový předmět. Například desku a kazetu. Pořád se ale nemůžu vyrovnat s pocitem, jak je zvláštní, že tohle je „jenom“ one man show. Na scéně je jen velmi málo opravdu zajímavých a kvalitních one man projektů a i tak mám nutkání jejich smysl neustále zpochybňovat. Tvorba Zero Absolu je silná a některé songy mají dostatek potenciálu na to, aby se s nimi předvedla celá kapela, ale Nak prostě dává přednost tomu, že je bude v kruhu svých fanoušků hrát sám. Na moji otázku odpovídá, že to takhle dělá odjakživa. Ani prý tolik nejde o to, jak jsou jednotlivé skladby osobní. „It's just supposed to be that way.“

Info

Zero Absolu (fr) + The Ills (sk)
12. 9. 2013, Boro, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace