Jakub Béreš | Články / Reporty | 19.07.2016
Pro někoho byla electronic stage příliš izolovaná, pro jiné ideálně odtažitá od festivalového šumu. Plusové body získala i za svoji podobu. Stan velký jako větší klub byl zahalen do černé barvy s minimálním osvětlením, kterému dominovala průhledná instalace nebo projekce jednotlivých umělců. Oproti většině jiným stagím na ní byla vkusná i reklama hlavního jedenáctistupňového sponzora, která spočívala v nenápadném nápisu, který se měnil ve jméno vystupujícího interpreta a červené písmeno „X“, problikávající nad diváky.
Její největší předností byla rozmanitost zahraničních i tuzemských producentů, kteří reprezentovali přívětivá i odtažitá žánrová zákoutí. Vrcholem dramaturgie byl více než deset let fungující britský producent a vůdčí postava labelu Werkdiscs, Actress. Ten předvedl nejabstraktnější vystoupení, které svoji organickou stylizací mělo blízko snad pouze k loňskému headlinerovi Björk.
Islandská víla pracuje s megalomanskou show a produkcí, Actress si vystačí s o poznání okleštěnější formou. Průsečíkem je podivnost a svérázná originalita, za kterou na zpěvaččině posledním albu stojí producent Arca. A právě k jeho jinakosti měl Actress nejblíže. Celkový dojem podtrhla projekce (z dílny Borise Vitázka) - stejně jako hudba pracovala s náznaky, jež byly následně rozebrány na atomy v sytě barevných kolážích, zabírajících pouze dílčí část plátna. Zbytek tvořila silueta umělce a prostor, do kterého acidově krystalové postavičky expandovaly.
Neprostupné geometrické výjevy jak z mikroskopu, pod jehož sklíčkem se odehrávají těžko uchopitelné formy života, tvořily pouze půlku skládačky, zrcadlily zvuky vycházející z reproduktorů. Actress si nepřipravil vlídný festivalový set, ale zval posluchače na odlehlé místo, kde věci fungují jinak - třeba bez beatů -, na první taneční linku se čekalo půl hodiny. Zdánlivě nahodilé repetitivní shluky zvuků se pozvolna spojovaly do minimalistické melodie. Dlouho budované napětí pak nevyčpělo ani v několika známějších singlech jako Hubble nebo Caves of Paradise, aby dobublalo pod pokličkou s posledním abstraktním samplem… Stejně jako Anohni ani Actress neodhalil tvář (schován za plátnem) a nepromluvil. Konceptuální vystoupení bylo příjemnější než všechny zdvořilostní fráze dohromady.
Actress (uk)
16. 7. 2016, Colours of Ostrava
foto © Jan Kuča
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.