Jakub Béreš | Články / Reporty | 19.07.2016
Pro někoho byla electronic stage příliš izolovaná, pro jiné ideálně odtažitá od festivalového šumu. Plusové body získala i za svoji podobu. Stan velký jako větší klub byl zahalen do černé barvy s minimálním osvětlením, kterému dominovala průhledná instalace nebo projekce jednotlivých umělců. Oproti většině jiným stagím na ní byla vkusná i reklama hlavního jedenáctistupňového sponzora, která spočívala v nenápadném nápisu, který se měnil ve jméno vystupujícího interpreta a červené písmeno „X“, problikávající nad diváky.
Její největší předností byla rozmanitost zahraničních i tuzemských producentů, kteří reprezentovali přívětivá i odtažitá žánrová zákoutí. Vrcholem dramaturgie byl více než deset let fungující britský producent a vůdčí postava labelu Werkdiscs, Actress. Ten předvedl nejabstraktnější vystoupení, které svoji organickou stylizací mělo blízko snad pouze k loňskému headlinerovi Björk.
Islandská víla pracuje s megalomanskou show a produkcí, Actress si vystačí s o poznání okleštěnější formou. Průsečíkem je podivnost a svérázná originalita, za kterou na zpěvaččině posledním albu stojí producent Arca. A právě k jeho jinakosti měl Actress nejblíže. Celkový dojem podtrhla projekce (z dílny Borise Vitázka) - stejně jako hudba pracovala s náznaky, jež byly následně rozebrány na atomy v sytě barevných kolážích, zabírajících pouze dílčí část plátna. Zbytek tvořila silueta umělce a prostor, do kterého acidově krystalové postavičky expandovaly.
Neprostupné geometrické výjevy jak z mikroskopu, pod jehož sklíčkem se odehrávají těžko uchopitelné formy života, tvořily pouze půlku skládačky, zrcadlily zvuky vycházející z reproduktorů. Actress si nepřipravil vlídný festivalový set, ale zval posluchače na odlehlé místo, kde věci fungují jinak - třeba bez beatů -, na první taneční linku se čekalo půl hodiny. Zdánlivě nahodilé repetitivní shluky zvuků se pozvolna spojovaly do minimalistické melodie. Dlouho budované napětí pak nevyčpělo ani v několika známějších singlech jako Hubble nebo Caves of Paradise, aby dobublalo pod pokličkou s posledním abstraktním samplem… Stejně jako Anohni ani Actress neodhalil tvář (schován za plátnem) a nepromluvil. Konceptuální vystoupení bylo příjemnější než všechny zdvořilostní fráze dohromady.
Actress (uk)
16. 7. 2016, Colours of Ostrava
foto © Jan Kuča
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.