Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 21.02.2016
Vystoupení francouzského progrockového tria Lizzard jsem nestihl, ale jelikož 20. dubna hrají ve vysočanském Exit-Us, mohu své zaváhání napravit. Hrají mi ze Spotify a není to špatné.
Adrian Belew Power Trio tvoří Adrian Belew (kytara, zpěv), Julie Slick (baskytara, kytara) a Tobias Ralph (bicí). Belew je výborný skladatel, bravurní zpěvák a prvotřídní kytarista, ale také skvělý šoumen, šašek a exhibicionista, o čemž nám během celého vystoupení podával nezvratné důkazy. Třeba bubeníka neustále zlobil opakovanými, na oko nepovedenými konci nebo nečekanými nástupy. Nevím, jak moc to mají nacvičené, podle mě je to čirá, dokonalá improvizace.
Někde za mnou se bavili o tom, že Julie Slick není Tony Levin. No jasně, má větší prsa, delší vlasy…. ehm, její styl hry přesně odpovídal tomu, co bylo právě třeba a bez zbytečného exhibování, stejně tak v případě bubeníka. Jinak oba samozřejmě zruční a nápadití instrumentalisté, ostatně Belew by si špatné (spolu)hráče nevybral. MacBook, iPad, krabičky, synťáky a jiná kytarová bižuterie k němu už dlouho patří a on se to nebojí využít a použít, takže pro kytaristy v publiku to byl zároveň workshop. Vše přiměřené a s citem k hudbě, nikoli bezduchá a samoúčelná kytarová onanie, jak leckdy slýcháme od „kytarových velikánů” (Vai, Satriani, Malmsteen, Petrucci etc.). Nevím, zda není pro Belewa poněkud frustrující, když má množství vlastní skvělé tvorby, ale největší odezva je na kusy King Crimson. Škoda, že nezařadil Heroes. Jak se můžete na YouTube přesvědčit, pěvecky, především jistotou ve výškách strčil Davida Bowieho do kapsy a nejinak tomu bylo i během čtvrtečního večera.
V první půli hráli především skladby King Crimson, když zazněly např. Dinosaurus, One Time, Frame By Frame, Three of a Perfect Pair. Naopak druhá polovina, kromě sloky Heartbeat, která plynule přešla ve Walking on Air, byla věnována spíše sólové tvorbě Adriana Belewa. Přídavek pak proběhl v podobě crimsonovské Indiscipline a na plánovanou Thela Hun Ginjeet ze stejného alba se už nedostalo. I tak to bylo „skvělé, nářez jako prase“ a letos druhý koncert roku.
Adrian Belew Power Trio (uk)
18. 2. 2016 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Elina Richter
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.