Veronika Mrázková | Články / Reporty | 20.07.2014
Po dvou fantastických dnech přišel den krizový v mnoha směrech. Koncerty byly rozpačité již od samého odpoledne. Chet Faker, miláček alternativní scény, zpíval polohlasně a rozvláčněle, kapela zněla zahuhlaně a jako z playbacku. Repertoár se naživo sléval, otevřené odpolední prostranství ubíralo ryze klubovým songům na atmosféře a publikum řídlo... A bohužel, o následující Never Sol jde říct takřka totéž. Zpívala sice hlasitěji, ale bez výrazu. A je to velká škoda, její chytrý pop u nás opravdu chyběl, vystoupení „objevu roku“ by už ale nemuselo mít pachuť nováčkovství.
Ale ke světlejším momentům: Vašemu sluchu doporučujeme velmi expresivní madam Angelique Kidjo, děkujeme za krásný koncert Ólafura Arnaldse a žasneme nad Guillaumem Perretem & Electric Epic. Absolvovat tak náročný koncert před půlnocí sice nebylo úplně příjemné, dojem ale doznívá dlouho. „Metal-jazz“ s prvky východní world music, to je nevídaná kombinace. Ďábelský saxofon táhnoucí za sebou rozjetou mašinu hard jazzu v extázi elektrických kytar zvládla sotva půlka Gongu, ta má ale sakra o čem vyprávět.
Nejen celé sobotě, ale zřejmě celým Colours pak bude dominovat vzpomínka na Roberta Planta. Návrat guru svého oboru, člověka nekonečné inspirace a všeobjímající energie zafungoval jako akumulátor. Jeho koncert byl přesně tím, pro který se vyplatí jet odkudkoli kamkoli. Uzavírali své turné k novému albu "lullaby and... The Ceaseless Roar“, přesto vyhlíželi tak svěže, jako by teprve začínali. Jejich hudba bude pro mne po tomto vystoupení tím, čím pro mnohé mantra.
Ovšem zpřístupnit hodinu po mistrech jeho The Sensational Space Shifters hlavní scénu pubescentním Bastille považuju za jedno z největších selhání organizátorů. Kapela z fitka a obchoďáku jako závěr sobotního dne? Přesně tohle symbolizuje stále probíhající posun Colours of Ostrava k marketingově profilovanému festivalu s bezpáteřní všehochutí. Takových kapel jako Bastille je na světě stovky, mimo své chvilkové popularity nepřinášejí žádnou další kvalitu. Béčkový popík prý sice přilákal na Glastonbury nejpočetnější publikum dané scény, jestli se ale míní Colours řídit tímto, na příštím ročníku bych prosila zřídit izolovanou teenage-stage.
PS: Den otevřelo divadelní představení One Step Before The Fall v Gongu. Markéta Vacovská&Lenka Dusilová&Spitfire Company&Damúza za něj sesbírali mnoho ocenění a patří k vrcholným počinům naší taneční scény. Autorský živý doprovod stále klidnější a krásnější Lenky Dusilové navíc potvrzuje, že jí v tuzemsku není rovno. Její schopnosti s (ná)strojovou technikou a elektronikou jsou obdivuhodné, její tón podobný křišťálové viole přispěl k ovacím ve stoje. Hluboká poklona!
Colours of Ostrava 2014
19.7.2014, Vítkovice, Ostrava
foto © Vrbaak
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.