Václav Valtr | Články / Reporty | 16.07.2024
Čtenáři Stopařova průvodce dobře znají mimořádný význam čísla 42. Když jsem obdržel pásku při vstupu do areálu s tímto číslem, říkal jsem si, jestli festival bude skutečně tak významný, aby odpověděl na „smysl života, vesmíru a vůbec“, jak se praví v Douglasově slavné, původně rozhlasové grotesce. Na kopci mezi Mikulášovicemi, Vilémovem a Velký Šenovem se již necelé desetiletí pořádá poměrně nenápadný podnik honosící se názvem Eastern Tunes.
Místní spolek Thonmi zde chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival patří k pomyslnému vrcholu sezóny a vozí zajímavé umělce z rozličných koutů. Dramaturgická linie je poměrně přímočará – najdete zde cokoliv asijského, a tak se zde potkávají indičtí, tibetští, japonští, vietnamští a jiní hudebníci, jak ze svých vlastních domovin, tak z Evropy.
Atmosféru lze snadno popsat coby „rodinnou“, což může být poněkud dvojsečné. Na jednu stranu to může evokovat uvolněnou a komorní atmosféru, na stranu druhou to může znamenat špatně organizovaný chaos nahodilých kapel. V případě Eastern Tunes jde o to první. Jde o festival, který je skromný co do časového i prostorového rozsahu, ale ambiciózní, co do rozmanitosti programu. Na jedné malé louce se potkává různorodá lidská směsice, tvořená místními nebo jen sotva přespolními z Německa, spřátelenými osobami a nadšenci; věková skladba je od nejmenších po nejstarší, aniž by si člověk připadal jako na dětské oslavě, nebo naopak konzervativní akci.
Zároveň netřeba čekat excentrické skupinky z extraordinérních jmen tuzemské festivalové palety, publikum Eastern Tunes je „jen“ pestré a otevřené, navíc zvyklé na to, že line-up nejede na minuty, ale v předem určené posloupnosti. Jeho nedílnou součástí jsou samotní interpreti, tady nečekejte přístup „odehrát, sbalit, odjet“ – umělci se po svých vystoupeních organicky zapletou do davu, čímž se zvýrazňuje multikulturní aspekt akce.
Letošní přehlídka byla pestrá. Zahájili pražští Viah a frontwomanka zavzpomínala na své začátky, kdy šlo o jednočlenný projekt Vi, něžný a nenáročný elektro-pop pomohl zvolna se scházejícím se divákům naladit se na správnou vlnu. O poznání výraznější byli Mitsune z Berlína, kteří hrají avantgardní verzi tradiční japonské hudby. Výbušná směs řvavého vizuálu, úderných šamisenů a japonských vokálů dala jasně najevo, že laťka je vysoko. To stvrdilo uskupení Xadrez, kde se potkává palestinsko-jordánský zpěvák a hráč na loutnu oud s českým bubeníkem Cyrilem Kaplanem. Uhrančivá směs blízkovýchodních melodií a nekompromisní elektroniky slibuje projekt na tuzemské scéně, který bude radno sledovat.
Večerní rozjezd obstarala turecká rocková formace Parka a vše pak završil kyrgyzský šamanský black metal Darkestrah. Krom hudebních vystoupení byl na programu i tanec, ať už v podání místní Šírín Dance nebo bengálské rodiny Lokeshwari Dasgupta, divadlo, besedy. Některá čísla nebyla nutně dle mého gusta, jako například opěvovaný kazašský pop dudeotheguitar nebo závěrečný techno set japonské DJky UKik, ale to nebylo nejpodstatnější. Šlo o to si užít nabitý program a hudbu či tanec ochutnávat podobně jako jídlo v řadě stánků, které návštěvníkům nabízely různorodou asijskou kuchyni. A na podobnou ochutnávku, kde jsou všechny smysly otevřené a připravené na jakýkoliv zážitek, sem přijeli snad všichni.
Pokud máte na festivalech program se zakroužkovanými kapelami a přebíháte mezi pódii, abyste stihli to či ono, a v nabitém dni vám sotva zbude čas na jídlo, zažijete na Eastern Tunes něco zcela odlišného. Připomněl mi dávno odeznělé ročníky Colours of Ostrava, kam člověk jezdil hlavně objevovat novou muziku z celého světa. Srovnání festivalového giganta s miniaturní akcičkou na sudetské louce může působit úsměvně, nicméně Eastern Tunes jsou jasná volba. Jen tam dostanu pásku s číslem 42.
Eastern Tunes
13. 7. 2024 Velký Šenov
foto © Tomáš Kopecký
Mimi Filova 12.09.2024
Samotná cesta na miesto činu, iba na skok z autobusovej stanice, ktorá je súčasťou skanzenu rozpadávajúcich sa slovenských staníc, predpovedá festival...
Jiří Přivřel 12.09.2024
Vodomil, GbClifford, ježunka, Gnäw, kuňka, Šimanský & Niesner... sobota u vody.
Václav Valtr 10.09.2024
Očekávání bylo poněkud zkaleno, když přišlo oznámení, že vokalista Rully Shabara nedostal vízum a Senyawa bude vystupovat jen v poloviční sestavě. Ta měla eso v rukávu.
Václav Valtr 09.09.2024
Heilung moc dobře vědí, co dělají, a tak pokud se cynickému divákovi občas honilo hlavou, že jde o show hlavně na efekt, záhy na to zapomněl, protože jen seděl a…
Dantez 08.09.2024
Po krátkém tichu přechází chladná modř do krvavě rudé, nejde přitom o velebení někdejších krví brocených činů. Poslední fáze patří Deathcrush, první nahrávce Mayhem.
Akana 08.09.2024
V jednu chvíli na pódiu kvílí a cvrliká i pět nástrojů najednou a jako nerozborné spřežení vytváří plný, a přece vzdušný sound, v němž si kytary nijak nepřekážejí.
Filip Peloušek 04.09.2024
Není tajemstvím, že na Moody Moon Noize hrají prostory stejně významnou roli jako to, co se v nich odehrává. „Kdybych neměl fotky, nevěřil bych, že se to stalo.“ My taky.
Michal Berec 25.08.2024
Vystupujúc na zastávke Zitadelle berlínskeho U-Bahnu si všímam chlapíka, ktorý otvára fľašu piva o automat na lístky.
Kristina Kratochvilová 16.08.2024
Název nevymysleli marketéři, ale návštěvníci, v komentářích na sociálních sítích se objevoval tak často, až ho organizátoři přijali za svůj.
Abbé, waghiss666 11.08.2024
Došlo i na speciální sety, nejpodivnější booking v historii festivalu a Apaččin odkaz. Směle do finále!