Setkání v sadu - 6 is the magic number (Pelhřimovy 2019)

Dark days are here again. Po pár hodinách na loňském, pátém setkání absolvovaném v mlze a následujících týdnech nabývám pocitu, že mne setkání, a festivaly obecně, přestaly zajímat. Prázdnota, temnota, neúplnost. Člověk míní.

Poprvé jsem zbystřil, když se kurátorování lineupu ujal "rodinný přítel" Karel Veselý. Nicméně jsem pro jistotu naplánoval pěší pouť na filipojakubský den. Kostel se tetelil v jarním slunci, liduprázdno bylo katarzní, svět se zdál mimo prostor a čas. Magie. Přijď.

Radikální návrh neoznamovat datum konání neprošel, ale našlo se dost jedinců, co přijalo hru. Pošli Karlovi pohled a Karel ti pošle pohlednici s lineupem. Jinak vše při starém: no budget, no sponsors, no entry, no borders, transparentní účet, privátně komunitní charakter, (ne)viditelná práce organizátorů vykoupená krví a potem. Standard, ale to neznamená, že si toho přestaneme vážit.

Ve čtvrtek to vypadá jak na narozeninách nějaké tety. Lidí tak akorát, zatím, kdo má ruce nohy, staví vojenský stan, vše plyne pomalu. Deštivý pátek mne míjí, ale Karel ochotně sdílí, že při noiseovém nočně-ranním setu Rafanů se otevřely brány všech pekel. A 6 je i číslo bestie.

Viah a The Mond by mohli signalizovat protiklady, ale. O prvních jsem se dozvěděl hodinu předem, překvapilo, jak výborné byly. Budoucí popové hvězdy? Druzí spustili freakjazzové ostří, že i japonští mistři cechu noiseového by měli co dělat. V době srandovních diskuzí o pronikání mainstreamu na alternativní festivaly (viz např. Primavera), říkáme, ať žije barevnost a kreativita.

fotogalerii z festivalu najdete zde

Are you human? ptá se Jakub Adamec. Oceňované Čáry života ("Kruhy smrti"), Jan Boroš je vtipný a roztomilý jako Oldřich Nový v oparu jakéhosi autentického dandyovství ("teď mi pusť tu mlhu"), Annu nelze nemilovat, všeobecně (ne)překvapují. Confirmed.

Z kouzelné čajovny zní nonstop bubnování, z jiné strany tahací harmonika, kytary od věčného ohně, harfový koncert v polích, tenhle festival už není můj. Nejvíc super je pokecat s lidmi, které vidíte jednou za rok, potkat nové, nadějné. I mlsní Pražáci jezdí pravidelně na pár dní válet se do bahna.

Manon meurt spali ve spacácích pod širákem na hliněném poli. Existuje lepší hotel než nebe plné hvězd? Tušilo se o nich, že jim kostel sedne, dvakráte nemohli, do třetice všeho...? Konečně. Zvuk byl plný, nepřervaný, nepřebasovaný. Chuť australského Syrahu. Kapela se vznáší ve světelném mystickém oparu lemovaném klátícími se těly a hlavami. Nanebevzetí Panny Kateřiny. Nanebevzetí nás všech.

Vstupuješ-li do sadu, nechoď s prázdnou, protože odejdeš obdarovaný.

P. S.: Prostor kolem kaple u potoka prý uzdravil řadu nemocných. Nepochybuji.