Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 23.08.2017
Druhá polovina Atonalu odkrývá další vývojová stádia stavebnice. Pravděpodobně kombinací víkendu a nadupanějšího lineupu se davová přitažlivost festivalu nafukuje a fronta na denní vstupenky místy dosahuje až za roh na ulici. Další cihlička do celkové konstrukce dostává přívlastek megalomanská.
Pozorovatelný je i částečný dramaturgický posun a program se postupně a stejně perfekcionistickým způsobem posouvá do tanečnějších poloh. Atmosféra pořád drží, chce to ale nějakou pořádnou ránu v podobě něčeho odlišného. Většina setů si drží jednu společnou vlastnost, a to že budí dojem, že v poslední třetině už má umělec ve tmě problém najít knoflík, kterým by to vypnul. Puce Mary je svým osobním femininním noisem hezkým zpestřením, je to něžné a masírující, hluk s příběhem. Belief Defect vyniká hlavně projekcí a spolu s Main/Regis nabízí přímočaré sety, které si na nic nehrají, jdou po tvrdé párty. Páteční program z velké částí splývá dohromady, možná že jsem se už příliš naladila na atonální vesmír a teď už se jenom rozmazleně nudím. Ne každý však dokáže akustiku industriální katedrály využít naplno, a to je místy škoda. Nevyužitý potenciál na úrovni first world problems.
V pátek funguje i program v Tresoru, který je se svým puchem ponožek, chaotickou strukturou a viditelností ani ne na půl metru absolutním kontrastem otevřeného prostoru Kraftwerku. Ztrácím se v něm prakticky okamžitě a to na ničem nefičím. Nádhera, sem se určitě ještě stavím.
V sobotu truchlím, že jsem nestihla Roberta Rutmana, pravděpodobně nejstaršího člověka v budově, a večer začínám v Schaltzentrale s krásným pseudokrautrockovým setem Driftmaschine. Tentokrát tolik nevadí prolínání s hlavní stagí (Anthony Linell + Kimberly Ihre), oba sety působí přes neustále se otevírající dveře komplementárně. Velmi barevné. Večer je ne jenom díky kontrastu programátorského techna (Fis + Renick Bell) a otherworldly ambientu (Shackleton + Anika with Strawalde + Pedro Maia) různorodější než předešlý, Fis se s náma dokonce rozloučí goodbye kódem. Začínám mít pocit, že je to celé hodně na efekt. Hlavu mi to nerozválcuje, už všemu rozumím a je to ve své divné familiárnosti velmi příjemné. Roll the Dice tomu svou projekcí a ostatně i setem v headlinerském stylu dodávají metropolitní feel.
Jsem plná umělé mlhy a elektromagnetických vln. Upřednostňuju špínu staveniště před prachem temného sklepa a na to, aby mě něco překvapilo, to musí být něco, ale i tyhle pravidelné, sjednocující beaty mají něco do sebe. I když jsou si podobné, Kraftwerk je rád pojme a pohltí všechny. A nás taky.
Berlin Atonal 2017
16. - 20. 8. 2017 Kraftwerk, Berlín
foto © Berlin Atonal
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.