Beztížní Priessnitz

Priessnitz si pražskou Akropoli oblíbili a po necelých dvou měsících od posledního vystoupení přichystali další. V předvánočním čase naplánovali rozloučení s fanoušky na deseti koncertech, z nichž některé byly okamžitě vyprodány. Oznámení (zřejmě) posledního turné doprovodila i změna "loga" kapely, kde T v názvu nahradil náhrobní kříž. Ti, kteří s nákupem lístků váhali a nepoučili se z předešlých akcí, mohli litovat. Akropole praskala ve švech.

Těsně před osmou zhasla světla a do nastalého ticha zaznělo intro energické Na kraji města, které živá performance přidává na naléhavosti. První skladbu z nejnovější desky Beztíže rozjel freneticky na bicí Zdeněk Jurčík a střihl si hned na úvod menší sólo, po němž se přidal zbytek kapely. S nástupem frontmana Jaromíra Švejdíka se přidal i sbor, který ho ochotně podržel i ve chvílích, kdy pozapomněl text. Během Dělá že si s fanoušky prohodili role, Švejdík k nim otočil tablet s textem, jako by to potřebovali. Pokud jste v úterý potkali někoho s vykřičenými hlasivkami, dost možná strávil pondělní večer v Akropoli.

Setlist byl sestaven se snahou předvést to nejlepší napříč celou diskografií a že bylo z čeho vybírat. Od prvního alba Freiwaldau už uplynulo více než pětadvacet let, aktuální Beztíže, označované za vrcholné dílo kapely, zaznělo téměř celé. Vyšperkovaný sound se podařilo přenést i do starších písní. Nechybělo ani Jaro s obměněným aranžmá, když Lukáš Morávek, ovládající krom kláves také trubku, nasadil dusítko a za doprovodu Švejdíkova pískání a sborového zpěvu publika zakončili hlavní část. Na dobrou noc Priessnitz přidali jen sporadicky hrané Sny a Na sever, pak do očekávání ještě jednoho přídavku vstoupil na pódium zástupce Supraphonu a udělil kapele zlatou desku za album Beztíže.

Závěrečné Sluníčko s nostalgickým textem "ještě to nekončí, a už nezačíná" bylo poněkud prvoplánovaným, ale vhodným zakončením. S fanoušky z prvních řad si dojatý Švejdík podal ruce a po dvouhodinovém gradujícím koncertě Priessnitz spěšně opustili pódium.