Dominika Prokopová | Články / Reporty | 28.08.2016
Na pražské premiéře (oficiální premiéra proběhla v roce 2013 v Helsinkách ve spolupráci s Kallo Collective) jsem myslela na to, jak se mi po poetických světech Krepska stýskalo (české publikum mělo naposledy tu čest v únoru a březnu minulého roku s představením Mad cup of Tea a Fragile). Samotný název představení nás může dovést až k Edgaru Allenu Poeovi. Proč je havran jako psací stůl? Because Poe write on both. Ozvěna Poeovy básně Havran vracející se jako věčná otázka, na kterou neexistuje odpověď. K Edgarovi ale může odkazovat rovněž podtitul Paraphernalia of E. Cuthwellis. „Nádobíčko“ Edgara Cuthwellise, který byl mimo jiné editorem děl Lewise Carolla a po celý jeho imaginární život s ním sdílel jedno tělo i duši.
Alenka v říši divů je velmi oblíbeným divadelním i novocirkusovým tématem. Existují různé Alenky. Pestré, okleštěné, imaginativně alibistické, vševědoucí, lákavé. Ale tahle Alenka, ta je jen jedna. Sedí na židli u francouzského okna, jakoby z oka vypadla Alice Liddellové a má rozmarné nohy, které si dají jednoduše odchod. Alice Pleasence Liddellová byla dcerou děkana na koleji Christ Church na Oxfordu, kde Charles Dodgson, známý pod uměleckým pseudonymem Lewis Carroll, dlouhou dobu působil. A vzhledem k tomu, že tato Alice asi zapříčinila vznik Carrollovy knihy Alenka v říši divů, místo u okna jí právem náleží. Charles Dodgson byl příležitostně koktavým matematikem, spisovatelem, fotografem a mužem bezbřehé fantazie, k čemuž mu s největší pravděpodobností dopomáhala epilepsie spánkového laloku.
Osobitou poetiku divadla Krepsko lze jen těžko hledat někde jinde. Svět Lewise Carrolla, který se před diváky otevírá je nevyzpytatelný, přesně tak neskutečný jako skutečný, nabízí toho mnoho a bere ještě víc. Vše je dotažené na nejvyšší možnou míru. Edgar's Echo je důkazem toho, že ve snech může být ukrytý bezpočet příběhů, které budeme se zatajeným dechem sledovat a budeme v nich znovu a znovu nacházet další indicie, která nás povedou po cestách, o kterých jsme ještě před chvilkou nevěděli. Vždyť ten brouk na zdi se taky před chvíli nehýbal… Režisérka Linnea Happonen si pohrává s životopisem Charlese Dodgsona (jeho skvělým představitelem je jediný Čech souboru Jiří Zeman) a literárním dílem Lewise Carrolla (kromě Alenky v říši divů a volného pokračování Za zrcadlem se objevuje také báseň Žvahlav), citlivě kombinuje jejich motivy a postavy a vytváří tak spolu s celým ansámblem sen, který chcete žít. Uhrančivá loutková Alice tiše poslouchá Charlesovy příběhy, mezitím co za jeho zády ožívá králík, který není tak vycpaný, jak se zdá.
Malá Alenka (Kristina Dementeva) má do široka otevřené oči a ta větší zase šuplíky magického kartotéky, která působí spíše jako polozapomenutá apatykářská skříň, ve které se rozmohly léčivé představy. Odrostlejší Alenka (Katrine Weigelt Nielsen) se nemusí do krajiny divů vydávat, ona si ji najde sama. Srdcová královna (Pau Zabaleta i Llauger, který zastane víc rolí) i bílá královna v podání Jiřího Zemana si dají čaj u zavěšeného stolu a spolu s nimi ve vzduchu visí mnoho otázek. Novocirkusové techniky jsou zakódovány do svébytného jevištního jazyka, který je tak výmluvný, jak jen může být (cyr-time-wheel králíka Březňáka v podání Juha Sarna). Imaginativní obrazy vás pohltí, hudba, pod kterou je podepsán Mayim Alpert vyplní všechny naše domnělé králičí nory tak, že nás z nich vyžene ven. V Edgar's Echo vše funguje skvěle (nutno vyzdvihnout na vrchol žebříku light design René Vitvara, scénu a masky estonské scénografky Kristel Maamägi) jako soukolí malého strojku v krabici na sny, omotané břečťanem, ve které spí rukavice s králičíma ušima, ovce z krajiny za zrcadlem, cukrové šálky, koňská spřežení a vše, co vás jen napadne.
13.ročník festivalu divadla a nového cirkusu Letní Letná
Divadlo Krepsko: Edgar's Echo
25.8.-28.8.2016, Divadlo Archa, Praha
www.letniletna.cz
www.krepsko.com
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.