Popluh | Články / Reporty | 25.02.2014
Už to tak bývá s koncerty, které jsou od počátku experimentem. Projíždíte program místních osvědčených scén a narazíte na něco jako Blackbird Blackbird, což musí být podle popisu hudební zázrak nebo minimálně všemi propagovaný wunderkind. A protože si to chcete nechat vpálit do sluchové žíly pěkně na čisto, dopředu se moc nepřipravujete a čekáte na ten řízný mix folktroniky, popu, psychedelie a hypnotických songů v kombinaci s analogovými i digitálními hrátkami. Od pohledu to znělo jako mix Bratří Orffů s M83 a možná i Dub FX, ve skutečnosti to spíš připomnělo vytuhnutí ve dvě ráno na gauči provinční diskotéky, kdy se místní DJ Těsto pokusil rozjet něco progresivnějšího.
A začalo to tak slibně. Za předkapelou Mayen se skrývá nový projekt Lukáše Mayena aka Lukáše Vydry (ex-Deaths). Ten si na podium přizval kromě sebe ještě dalšího kytaristu, automatického bubeníka a nasamplované podkresy v notebooku. A do stále ještě řídkého davu pro koncert zmenšeného sálu MeetFactory valil velmi poslouchatelný a chytlavý dream pop plný kytarových i hlasových reverbů a skvělé atmosféry. Škoda, že jednotlivé písně se (možná i vinou mechanické rytmické složky) ke konci setu trošku slévaly. I tak ale projekt potvrdil, že se o něm jako o vycházejícím objevu tuzemské scény mluví naprosto zaslouženě. Chladnější reakce publika vyhlížejícího hlavní hvězdu večera mě pak jen utvrdila, že jestli si takhle kvalitní výkon předkapely zaslouží takto chladnou odezvu, to, co bude následovat, nebude koncert, ale modlitba za současnými trendy napříč (ne)digitální hudbou…
A možná než modlitba to byl spíš náhrobek. Náhrobek všech těch hudebníků krčících se celý koncert za notebooky a djským aparátem, valících do posluchačů hudbu v nesynchronizovaných vlnách, samplujících všechno a nic, ochotných naplnit prázdnotu kolem i v nás vším, co se do ní vejde. A prázdnota se většinou vyznačuje tím, že se toho do ní vejde opravdu dost. Pejsek s kočičkou za mixákem tahají hudební vlivy a sypou je tam, nechají je projet skrz aparát a pošlou ven. Co naplat, Velká nádhera mě při třech návštěvách kina přinutila uznat, že není možné ztrácet čas věcma, co člověka nebaví. Odešel jsem po půlce, naštvaný spíš sám na sebe a s vědomím, že na koncerty naslepo na základě orgasmických popisů pořadatele nejsem ucho dostatečně otevřené a připravené. Hudební revoluce-nerevoluce, (nejen) kytary jsou pořád potřeba.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.